Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Když nemůžu spát

22. 03. 2020

448

Autor

Blue soul

Jako studánka.

Jako moře.

Jako v podzemí na nejvyšší hoře.

Smutek - přijde, když nemůžu spát.

Únavou… už na nohou nemohu stát – nezbývá, než opět si se slovy hrát.

Raději však nechala bych si něco krásného zdát. Ale ten boj nemohu vzdát.

Nemohu nechat utichnout to bojiště bez boje.

Vlnobití. Odlivy a příboje.

Jako vždy… přijímám oboje.

Možnosti.

Nejsou.

A možná nikdy nebyly.

Okno do duše… mi dávno vysklili.

Ale mohu jen děkovat.

Vážím si toho.

Ze střepů na stěnách skládám mozaiky

– lituju všechny prozaiky, že nepsali básně.

A až Tvé prsty rozezní mé struny.

Začnou se na pouštích hýbat písečné duny.

A až poznáš, že nejsem fata morgána,

můžeme *****, třeba až do rána.

5 názorů

Přiznám se, že tvé prozaické texty mě zaujaly, ty mají pro mě možná více poetična než tvé verše. Tato poezie je na mě příliš svázaná rádoby rýmy, navíc lacinými, což je škoda. Kdybys tomu dala volnější průchod, a necpala do toho věci jako spát /stát / hrát, bylo by to lepší. Ale to chce čas. Rýmy jsou moc fajn, když je někdo umí (já je třeba taky zrovna neumím), ale ne vždy a za každou cenu. Snad se neurazíš, nemyslím to špatně.