Čaroděj a víla

Přišla jsem na tenhle svět

jako pouhá lidská bytost,

lepší by bylo nevědět...

než poznat... a pak zažít lítost.

Tys mě, čaroději, změnil nenávratně...

Postav vílu za svou ochranou zeď,

spal ji mocným kouzlem svým,

daleko, předaleko uleť,

nech ji silám zlým.

Něžné nožky stíraly rosu

ze špiček stébel trávy,

srdce tančilo za nočního jasu,

vlasy vířily kolem hlavy.

Tys mě, čaroději, změnil nenávratně...

Ta bouřka vzdálená,

jako když i nebesa se smějí...

a ta voda, co nás myla,

ta nás spojila, můj čaroději.

Postav vílu za svou ochrannou zeď,

můžeš ji svým kouzlem spalovat,

daleko, předaleko od ní uleť,

nikdy tě nepřestane milovat.