Dobrej den

Probouzím se s krásným pocitem. Takový hřejivý, nutíc mě k úsměvu. Zdál se mi totiž moc hezký sen, čím vím procitám, tím více se mi vytrácí z mysli, ale ten pocit stále zůstává. Dneska bude dobrej den.

Nevstávám hned, chvilku si to příjemné probuzení chci vychutnat. Přemýšlím u toho, co vše dnes udělám. Jsem nabitá energií. Včera jsem si před usnutím zakázala vstávat s mobilem v ruce, ale když mi ten den tak krásně začíná, vyfotím se alespoň po probuzení na instagram. #goodmornig

O půl hodiny a několik filtrů vylezu z postele. Mířím rovnou k jógové podložce, počkat - ještě mobil. #joga Ještě se ani neusadím do pozice lotosového květu a zjišťuji, že je mi nějak blbě. Asi to bude z toho, jak jsem rychle vstavala z postele. To nemůžu cvičit, aby se mi nepřihoršilo. Posunu si cvičení tedy na pozdější dopoledne. 

Postavím vodu na čaj a jdu na toaletu. Všimnu si, že došel toaletní papír. Ještě že mám vždy zásoby, pousměju se a jdu do kumbálku pro nový. V tom cvakne konvice, zaleji si tedy před toaletou čaj, aspoň mi vychladne. Kávu rezolutně odmítám, v takto krásný den si nebudu tělo huntovat něčím tak škodlivým! Nechám tedy louhovat nějaké bylinky a s úsměvěm odcházím - však už víte kam. Usadím se, když mi dojde, že jsem si nevzala ten toaletní papír! Chce se mi zaklít, ošklivě zaklít. Ale zvládnu to. Zavolám na manžela, sice spí a trvá dobrých pět minut, než mě uslyší, ale tahle situace mi rozhhodně den nepokazí. Ne.

Tak. A přichází čas na snídani. Dám si uvařit vejce a pokrájím nějakou zeleninu. Víc jsem v lednici nenašla. Konvici s bylinkovým čajem položím na stůl. Je tam docela nepořádek, to nemůžu takto nechat. Pokud chci mít dobrý den, musím mít kolem sebe uklizeno. Zažnu tedy poklízet. Založím pár knih do knihovny. Co to tu máme? Moulin Rouge, to jsem ještě nečetla. Jé a tuhle pohádku jsem jako malá zbožňovala. Počkat a proč je kniha o historii zařazená mezi kuchařkami? Panebože, vždyť tohle sem taky nepatří! Tady mi to nějak neštimuje, to nejde podle abecedy.... Vyruší mě zasyčení na sporáku. Vajíčka! Založím ledabyle poslední knihy do knihovny a bežím je vypnout. Jsou popraskaný. Oloupu je, naaranžuju k zelenině na talíř a jdu si to sníst. Mobil! #snidane Z konvice si naleji... ne nenaleju, nemám hrníček. Vstanu a jdu si nějaký najít. Všimnu si, že mé oblíbené jsou ve dřezu. Špinavé. Chce se mi klít, ošklivě klít, ale po pečlivém "nádech, výdech, ohm" se pustím do umývání. Když už jsem v tom, umyju to vše. Konečně si můžu zasednout k snídni. Naleji... sakra, ten hrníček! Tak, teď si naleji čaj a zobnu si rozpůleného rajčátka. Hm, svěží a zdravé. Usmívám se. Čaj je docela hnusnej. Ale určitě je plný zdravých věcí, zatnu zuby a vypiju ho. 

Po snídani se těším na dlouhou sprchu. Dnes jsem pevně rozhodnuta, že ji zakončím studenou vodou. Hm, to bude parádní start dne! V  koupelně se svléknu z županu a pyžama. Kartáček se zubní pastou si vezmu do sprchy, tím si ušetřím trochu času. Voda příjemně hladí mé tělo, vychutnávám si ten moment jako chvíli totální svobody. Mysl je uvolněná, tělo odevzdané. Nádhera. Sáhnu po novém šamponu. Bio-eco značka, už se těším, až ho vyzkouším. Krásně voní a ... vůbec nepění! Vypotřebuji dvě hrstě a nic, pěna žádná. Smeju to nic a budu doufat, že mi to vlasy umylo i tak. Teď otočím kohoutek na modrou stranu. Nádech a výdech. Dělám to pro své zdraví. Nádech, nádech, nádech... Brrrr! Nene, to nejde. Zkusím to zase zítra. Vylezu tedy celá modrá ze sprchy, sahám po ručníku. Ne! Volat na manžela nemá smysl, musím si pro ručník dojít sama. Proběhnu do ložnice ke komodě a hledám onen zázračný kus textilie. Manžel z postele pootevře jedno oko, hvízdne a poklepe na prázdné místo vedle něj. "Nech mě!" Odseknu, zabalím se do ručníku a běžím zpět do koupelny. Opřu se o umyvadlo a pohlédnu na sebe do zrcadla. Začnu si odříkavat své mantry o tom, jak je vše skvělé a úžasné, ale nějak to nefunguje. Něco mi vře v hrudi, takový divný pocit. 

Je půl jedenácté. Nemůžu tomu uvěřit, vždyť jsem vstávala brzy! To už je pomalu čas na vaření. Sednu si na chvilku k počítači, abych vyřídila emaily. Cože, tahle už má dítě? Nene! Kde jsou, to je Bali? Pche. Ježiš, zas drží dietu. To tě chci vidět, holčičko, až půjdem ve čtvrtek na brunch! Jak si dáš něco dietního. Lajk, lajk, lajk. Ne, vždyť jsem chtěla udělat ty maily. 

Půl jedné. Oběd jsem nestihla, houknu tedy na muže na co má chuť, že nám to objednám domů. Chce burgera. Výborně, kliknu na burgera dvakrát, když  v tom si uvědomím, že jsem si ráno slíbila, že budu přeci žít zdravě. Změním tedy počet burgerů v košíku a objednám si salát. #healthy

"Dobrý den, tady Vašek. Stojím před domem s Vaším jídlem." Sakra, mám na sobě ještě župan z rána. Ještě že je muž doma a jídlo může vyzvednout, oddechnu si. Usedneme společně k obědu, to je vůně. Muž se zakousne do šťavnatého burgeru, křupne slanina, vyteče sýr... pozoruju tu slast, zatímco jím blbej salát. Tedy ne. Zatímco si vychutnávam toto zdravé jídlo. Aspoň to načechrám a vyfotím na instagram. 

Po obědě si konečně rozkliknu maily. Je jich tam asi milión, ale to nevadí. Nádech, výdech. To vyřídím raz dva. Uvařím si k tomu kávu, tedy čaj a pustím se do toho. O tři hodiny brouzdání internetem později si uvědomím, že čaj je studenej. Pít ho rozhodně nebudu, už z rána vím, že studenej je pěkně hnusnej. On bude asi hnusnej i teplej...no, nevadí. Šup s ním do dřezu. Protáhnu se, aj, křupe mi v zádech a chystám se začít pracovat. Tedy pokračovat v práci, samozřejmě. Když se vracím ke stolu, všimnu si na zemi drobku. A další. Támhle taky. Heršvec, ja snad vyluxuju. Jdu si pro vysavač, tahám se s tím těžkým obrovským krámem. Kolikrát jsem říkala, že objednáme novej! Pořád jsem se k tomu nedostala, ale jakmile to dodělám, hned se na nějaké nové vysavače podívám. Po třetím zakopnutí o kabel boj vzdávám a přístroj zkázy uklízím. Kouknu na mobil a vidím 2 zmeškané hovory od šéfa. "Prosím Vás, potřebuji Vás mít online, co děláte, že mi nezvedáte telefony a neodpovídate na maily?!" "Jen jsem na pět minut..." "Mě nezajímají Vaše výmluvy, prostě buďte k dispozici, když Vás potřebuji. Děkuji." Sakra! Běžím k počítači a začnu rychle zpracovávat úkoly od šéfa. 

"Miláčku, jakej si dneska pustíme film?" Volá na mě manžel z obýváku. Cože, už je půl devátý?! Zase mám ten divný pocit v hrudi, trošku mi začíná docházet, že to bude nerovzita. Nebo něco na ten způsob. V tom případě musím dát trošku relax. Nestihla jsem dnes jít ven, dát si další lekci ze španělštiny jsem taky nestihla. No, na kreslení bohužel nebyl úplně čas a z klavíru jsem jen v rychlosti setřela prach. Jo a na jógu jsem zapomněla. Achjo, kouknu na film a pak si před spaním přečtu alespoň pár stránek z knížky. Dám si teď k televizi šálek meduňkového čaje na uklidnění a udělám si alespoň ten večer pěkný. 

"Dáš si víno?" volá na mě muž z kuchyně. "Jasně," vyklouzne mi z úst ani nevím jak. No, sklenička snad neuškodí. Odložím meduňkový čaj a natáhnu se po skleničce. Čekali jste že ji převrhnu, že? Omyl, převrhla jsem ji maximálně tak do sebe, potom druhou a třetí. V podstatě to mám místo večeře, tak se to smí. 

Vzbudí mě jemné zacloumání a slova, zda si nechci jít lehnout. Ležím, tak nechápu, co je to za otázku. Postupně mi dochází, že jsem usnula v půlce filmu. Přesunula jsem se tedy do postele, padne mi zrak na knížku. Zítra... Zítra to vše zvládnu. Zítra bude totiž dobrej den. Vstanu bez mobilu, zacvičím si jógu...