Když chybí svoboda

„Svoboda jednoho končí tam,
kde začíná svoboda druhého.“
John Stuart Mill

Vdávala jsem se mladá a můj manžel byl o dost starší. Byla jsem zamilovaná a obdivovala ho, věřila jsem mu, zcela přirozeně jsem se mu podřizovala a dávala na jeho rady a rozhodnutí.

Kámen úrazu pro mne nastal, když mi manžel navždy odešel. Doba pokročila, už jsem byla dospělá, žádná malá holka, přesto jsem si nedovedla další život bez něho představit. Netušila jsem, co mne čeká. Byla jsem v situaci, kdy jsem se musela rozhodovat sama za sebe. Nechtíc jsem dostala veškerou svobodu s plnou odpovědností. Nebylo lehké být svobodnou ženou ve zralém věku,  být sama sebou. Byla to pro mne těžká doba, musela jsem získat odvahu na svobodné rozhodování, začít říkat, co si myslím, i to, co jiní slyšet nechtějí.

Svoboda - na jedné straně byla velmi příjemná, s nikým jsem nemusela diskutovat, bohužel, na druhé straně s sebou přinášela i těžkosti. Z počátku mne svoboda tížila jako velké břímě. Spadla jsem do koloběhu nového života, nemohla jsem se schovat pod žádná křídla.

ANO, dříve jsem měla na věci také svůj názor, ale bylo pohodlné nechat veškerou zodpovědnost na manželovi, já se jen přizpůsobovala a souhlasila.

Teď už jsem sama za sebe. Za svá rozhodnutí nesu sama kůži na trh a za každé klopýtnutí sama platím.  Jsou však období, kdy se svobodou opíjím. Cítím se volná, je příjemné dělat si jen to, co chci, užívám si pocit, že mohu jet, kam chci, s kým chci, mohu si koupit právě to, co se mi líbí. Mohu si vybrat přátele, kamarádky, kterým plně důvěřuji.
Nezříkám se pomáhat druhým, kteří si nevědí rady a pomoc potřebují. Taková rozhodnutí dělám svobodně a beru na sebe plnou odpovědnost.

Musím přiznat, že ne všechna moje rozhodnutí byla správná, několikrát jsem dostala přes prsty a přiznávám, občas bych se opět ráda schovala pod něčí křídla.

Dnes už vím, pokud jsem zdravá, není nic důležitějšího než svoboda, zalíbila se mi.   Musím být ovšem připravená na překážky, musím být odvážná, věřit sama sobě, být zodpovědná, sebekritická a pokorná.

NIKDO Z NÁS NETUŠÍ, CO NÁS V BUDOUCNU ČEKÁ, S ČÍM VŠÍM SE BUDEME MUSET VYROVNAT.

ANI JSME SE NENADÁLI A TÉMĚŘ ZE DNE NA DEN JE TU NÁROČNÁ ZKOUŠKA.  STALO SE, S ČÍM NIKDO Z NÁS NEPOČÍTAL. NEJEN PRO MNE, ALE PRO CELOU SPOLEČNOST SE VŠE NEČEKANĚ MĚNÍ.

Pandemie ovlivnila naráz naše osobní životy, omezila naši osobní svobodu, proměnila životy všech, nejen u nás, ale i ve světě. Svoboda musela ustoupit do pozadí. Na prvním místě je nyní odbornost, ohleduplnost a zodpovědnost. Musíme dodržovat nová nařízení, hygienické předpisy a nejrůznější omezení.  Velmi vážná situace nás donutila přehodnotit dosavadní život a vše, co se zdravým životním stylem souvisí.

Nyní nejde jen o osobní svobodu, omezení ve všech směrech se týká každého.  Děti nemohou chodit do školy, určitá skupina lidí přišla o práci, podnikatelé se snaží zachránit své firmy, nikdo z nás nemůže jít do kina, do divadla, na koncerty, na turistické výlety, nemůžeme odjet do zahraničí, všichni musíme zůstávat doma. Nosíme roušky, abychom se vzájemně nenakazily nebezpečným virem.  Nikdo z nás situaci nesmí zlehčovat, COVID-19 je postrachem hlavně pro starší generaci.

MUSÍME BÝT TRPĚLIVÍ, OPATRNÍ A HLAVNĚ VĚŘIT, ŽE NAKONEC TUTO NEZVYKLOU SITUACI ZVLÁDNEME VE ZDRAVÍ A SVOBODA SE NÁM VRÁTÍ.