Nikdykde 15.

Slávek stál na terase ve třetím patře nějakého baráku. Dole pod ním byla tichá ulice ve které snad jen tichounce šuměly a stejně tak lehounce voněly keře orgovánu... Slávek si řikal už asi posté: Mám toho všeho dost! Skočím! Naklonil se přes zábradlí a zahleděl se do hloubky pod sebou. A tam seděl nějaký mladík a říká mu: Hele vole - nemáš cigáro?! Slávek si pomyslel: No Ty Vole! Vždyť přece nekouřím. Jenže pak si vzpomněl,že má schovanou jednu cigaretu kterou mu věnoval jeden Japonský turista loni v létě když si potřeboval zapálit a neměl oheň. Slávek je sice nekuřák,ale oheň má furt. A to nejen že se mu permanentně zapalujou lýtka a ani že by byl pyroman. Prostě jenom stále sebou nosí zapalovač. Přece co kdyby?! A tak mu na napolitanku japončík věnoval cígu. Hele vole - mám cigáro a rád ti jej dám! Pak seděl Slávek vedle mladíka který mu nabídl potáhnout,ale Slávek fuckt! nechtěl. A víš,VOLE,že kdybys skočil,tak se ani nezabiješ?! No newim,VOLE. Ale Slávek stejně skočit nechtěl. Byla to jen taková alternativa k tomu všemu co prožívá. A jak jej UŽ.ZASE.DĚSNĚ.BOLÍ.ZÁDA. A pak... Pak se probudil. A děsně jej bolela záda. No ty VOLE!!! 

Velká aréna Opeřeného Hada. Slávek se obrací na Dívku stojící krůček za ním. Všude kolem chaos křik krev a... A tak. Teď nás obětují - víš?! Avšak Dívka stojí mlčky snad jako v tranzu. Naštěstí je všude kolem a okolo asi tisíc petšto tisíc lidí. Slávek a Dívka se mezi nimi ztrácejí jako to pápěří na širém na moři... ;) A pak Slávek zjišťuje že opravdu ale opravdu NIC se nejí tak horké jako se to uvaří. Někde vysoko v ochozech má přátele kteří mu hodí záchranné lázo(lano). A Slávek se na tom lázu spolu s Dívkou vznáší vzhůru kolem a skrz ochozy a uniká někam pryč někam do neznáma kde je jenom svoboda a naděje a láska a podobné nezbytnosti. A tohle probuzení je ještě krutější. Slávek pláče. Někdy jej Nikdo a Nic nedonutí,ale_! Bolest. Ta S.V.I.N.Ě.!!! Jo! VŽDYCKY!!! 

Jsou tři hodiny ráno...