Stánek sdílených emocí

Kosmonaut

"Přivítejte našeho národního hrdinu, kosmonauta Nikolaje Rybkina," provolala k publiku konferenciérka, načež se spustil intezivní potlesk. Na podium vstoupil muž ve stříbrné kombinéze, těžkých botách, jen helmu nesl pod paží. Usedl k dlouhému stolu k vizitce se svým jménem, sáhl do misky s praženou rýží, kterou mu uchystali jako malé občerstvení, a žvýkaje semínka naslouchal prvnímu dotazu z publika. "Jaké jsou na Venuši holky?" ptal se arménský novinář z listu Zrcadlo Jerevanu. Nikolaj se usmál, vyplivnul spálené rýžové semínko a rozpovídal se: "To víte, i tam jsou ženské různé. Poznal jsem jich tam na dvě stovky a mohu vás ujistit, že to bylo dobrodružství, které bych vám ze srdce přál. Vlivem zcela odlišných fyzikálních a klimatických podmínek jsou venušanky skutečně ohnivé a zemité ženy. Když k tomu připočtete neexistenci jakéhokoli náboženství, s pocity hříchu a viny, jež s sebou nesou, a historických resentimentů, jde o výbušnou směs." "A nějaký detail?" vyzvídal Armén, a nemusel Nikolaje dvakrát pobízet: "Je tam 500 stupňů celsia, žhnul mi jako ingot." Spustil se intenzivní potlesk z části publika, v němž seděli muži; ženy netleskaly. "Valerije Patálie Uljanovová," představila se novinářka volnočasového magazínu Galina, "jak snášela tyto vaše avantýry vaše partnerka, národní hrdinka kosmonautka Alisja, která na Venuši přistála s vámi?" Nikolaj ještě chvíli mlčky žvýkal rýži a měřil si ženu ostrým pohledem; nakonec ale proměnil výraz a laskavým tónem, trochu pobaveně odpověděl: "Alisja se nenechala přemlouvat. Chvíli trucovala, ano, ale pak se pustila do jedné tetované macandy, byla líbačka, trocha něžností a pak holky vybalily gumového obojetníka a byly k nezastavení. Takhle jich tam vystřídala asi padesát," uzavřel Nikolaj. "Cítíte se jako geroj?" vykřikla mladá žena a obnažila prsa popsaná hesly feministického hnutí. Okamžitě se jí chopili dva pořízci a odvlekli ji stranou. Nikolaj bohorovně zakroutil rukou na znamení, že mu provokace nepřekáží. "Vrátil byste se někdy na Venuši?" policistka v civilu zaplnila instantní otázkou zjitřelou atmosféru. "Bože, nechci žít jinde..." zahleděl se kosmonaut nyvě do dálky, naposledy sáhl do misky, sebral ze stolu helmu a odkráčel jinam.

Stánek sdílených emocí

Otevřela si stánek sdílených emocí. Město jí poskytlo šest metrů na Palackého náměstí, dřevěnou konstrukci s plátěnou stříškou proti dešti si musela zajistit sama. Začla v květnu, měsíci emocí, říkala prvním zvědavcům a hned jim dopřála emotikon; na uvítanou laskavý. Klidně mi tu taky plácněte nějaký, pobízela je, když zůstali v rozpacích. A občas někdo nějaký emotikon skutečně vydal a ona nato zas svůj a někdy z toho byla pěkná pleskanice. Takové byly první dny, nesmělé jako milenci v průchodu. Pak se začalo dařit, lidé si na její přítomnost zvykli a ani kamenný buditel rozkročený nad stánkem nepamatoval takový ohlas.

Když u stánku zastavila žena nebo celé skupenství žen, předčítala z elektronické knihy Ódinova moudra. A jak zasela tolika životní moudrosti, sklízela sladké plody emotikonů, některé byly tak baňaté šťavou, že až padaly k zemi a ona je pak sbírala a nabízela jiným kolemjdoucím.

Když u stánku zastavil muž nebo celá banda mužů, začla na nějaké aktuální téma, stačilo vyslovit magické slovo jako Koněv nebo Evropská unie. A to se protrhla mračna emotikonů, celá ochlístaná se pak musela převléct za paravánem do suchého.

Byly to krásné časy. A když se na náměstí konala nějaká demonstrace, byl stánek přímo obsypán květy dobra anebo květy zla, ležely pak ještě dlouho potom všude kolem a děti je sbíraly jako po válce patrony a metaři se chytali za hlavu, kolik práce mají navíc a jestli jim to někdo zaplatí.

Jednou stánek zmizel. Nejprve si toho všimly maminky s kočárky, které ke stánku přijížděly denně, kočárky parkovaly pod stromy a z emocemi nalitých duší vystřikovaly emotikony jako mléčné nadělení. Pak se ošívali i muži, najednou neměli komu cestou z práce říct, co všechno je dneska na hovno. I konzervativce všech konfesí nepřítomnost stánku zasáhla, ztratili s ním reálné místo k rozžíhání ohňů jediné pravdy. Jen metaři byli spokojení, zbylo jim více času na cigaretu a pár hltů melty.