Vede do bezpečí - elektronicky

Vyšlo jako e-kniha:

http://bezvydavatele.cz/book.php?Id=1435

 

 

Kvapí to…

 

Snad to byl sen

já octl jsem se v knize

však nedokázal

ani slovo číst

Tmou osvícen

text počal rychle mizet

Kdy tato zkáza

stihne další list?

 

 Jsem uvězněn

ve zvláštním rukopise

jsem jeho částí

Kdo mě zkouší psát?

Jsem prostě ten

kdo zjevit mohl by se

pohlcen pastí

Je to opiát?

 

 Kdy půjdu ven?

Mne vazba knihy tíží

Zavřeli blázna

uvnitř kapitol

Vše beze změn

z vět ukutou mám mříž i

slova tak prázdná

vzdechnou: Kvapí to…

 

 

Zaniklá doba

 

Rybářské chajdy na pobřeží trčí

osiřely tam – nikdo není v nich

To jenom vítr vniká do chatrčí

návštěvník je to, pravda, z posledních

 

Loďky teď v písku zahrabané vězí

nejsou tu sítě – nezazní zde křik

Vyplout, či zetlít – neznají nic mezi

to pouze paměť čas jim vyměří

 

Smích ani pláč se v domcích neozývá

celá ta scéna mrtvolně je živá

s kulisou splývá – s pěnou na moři

 

Palmové listí ve větru se kývá

nejsou zde stoly, natož na nich skýva

ani zášť, všivá – co vše zamoří

 

 

Bod, kdy už nic nebolí…

 

Severní bílý nosorožec

opustil mapy

učebnice

svět

 

 Proč by to mělo vzrušovat ty

kterých jsou miliardy?

Staré kukačky na zdi

kálejí do hnízda

za pohybu kyvadla nad jámou

zatracení

 

 Připadáme si neohrožení

přitom se měníme

(kdyby na nosorožce)

na soustavu koleček a šroubků

na spleť jedniček a nul

bez citu

omylnosti

vášní

 

 Utěšujeme se počtem

a uniklo nám

že koroze

že prázdnota

že tlačítko na ovládání

 

 Nedokážeme se radovat

protože jsme zničili světlo

(a peroxid na tmu nestačí)

protože jsme otrávili prameny

(a z mraků neumíme pít)

protože jsme rozpustili sny

(a bdělý stav je k nesnesení)

 

 Hyneme vlastně každým rozmnožením

vzorců naprosté zkázy

kdy nic nebolí

protože zánik

 

 

Nejpustější z hrobů…

 

Paprsek protažen listy podzimu

jako šňůra perel

protéza listopadu

nad zkamenělými příběhy

dávno odešlých

 

 Zrovna kolem projel vlak

symbol těkavosti

všem tady dávno ujel

nebo ho předběhli

rychlejší než déšť

 

 Snáší se soumrak

nad věnci a svíčkami

plamen se zakousl do gotického oblouku

z jehličí

aby vyplivl tmu

 

Jasan lehce pokývá

korunou

starý na to

aby věděl

že skutečným hrobem

je zapomnění

 

 

---