Genetika

Genetická informace obsažená prakticky v každé buňce je jako naučný slovník kódovaných pokynů ? encyklopedie života, která je schopna se podivuhodně reprodukovat.

  Když se před  nějakými 5 miliardami let v proterozoickém moři, v době, kdy Země ještě stále procházela silnými změnami, poprvé rozdělila živá buňku,zajisté netušila,jak obrovský koloběh žití započala.

  Bez povšimnutí  proces dělení pokračoval po další miliony roků přes ryby,obojživelníky,plazi,ptáky,savce až po Homo sapiens ? vrcholnou živočišnou formu planety. V historii ?vzpřímených opic? se vyskytlo mnoho jedinců,kteří si okamžik stvoření vysvětlovali různě. Někteří formulovali své myšlenky ve vyšší entitu zvanou,pro naše účely,Bůh a vědci stavící se proti tomuto mínění měli jen jedinou cestu, cestu k šibenici. Bohužel  takovýto názor trval 19 století po narození Krista,syna Božího a panny Marie. Až do 19.století lidských dějin objevitelé podstaty života trpěli na nepodložených idejích inkvizitorských fanatiků. Do 19.století, kdy se v malé moravské vesničce kartograficky spadající do náruče Rakouska-Uherska, narodil nadaný chlapec, který se rozhodl zakroutit všem iracionální hypotézám krkem. Jmenoval se Johann Gregor Mendel, budoucí otec genetiky. Paradoxně působil jako opat v augustiánském klášteře v Brně. Neměl žádné znalosti o buňce či jejím dělení,ale jakožto mnich měl spoustu volného času mezi bohoslužbami,který zasvětil pokusům s křížením rostlin,hlavně luštěnin, a včel. Shrnul vše ve svém životním díle ?Pokusy s rostlinnými hybridy?, žel, nebylo v jeho éře pochopeno. O tolik Mendel předběhl svým výzkumem svou dobu.

   V Mendelově učení pokračovali příští učenci se stejným odhodláním jako mladý Johann a tak jim zhruba za necelé století přinesly stromy jejich snažení kýžené ovoce v podobě ovečky jménem Dolly. Prvního savce narozeného metodou klonování-vytvoření prakticky identické kopie. 90.léta minulého století přinesla pro genetiku,novou vědní disciplínu zabývající se zkoumáním dědičností a proměnlivostí organismů, opravdový boom. Bakteriální inzulín se už přes desetiletí vyráběl jak na běžícím pásu, vysokovýnosové obiloviny a monstrózně velká rajčata šly na odbyt.Ovce Dolly si žila nad poměry, kdejaký beran jí mohl závidět. Vědátoři si mnuli ruce.A Vatikán zuřil. Malý krůček dělil vědu od momentu naklonování prvního člověka,když zasáhli zákonodárci. Klonováni ne! Vědcům sklaplo, ovšem počátkem třetího milénia dospěli k vrcholu epochálnímu objevu, médii připodobňovanému k prvnímu lidskému přistání na Měsíci,kdy genoví inženýři rozluštili lidský genofond,což je soubor všech genů v populaci organizmů. Čímž se dostáváme k základní otázce,co je to gen?

   Gen,vloha,řetězovité uspořádání deoxyribonukleové kyseliny(DNA),prostě a jednoduše informační komplex tvořený cukrem,fosforečným  zbytkem a dusíkatými bázemi, kterých je pět. Kombinace této pětice zásad  formuje znaky,jenž bude gen určovat. Některé znaky jsou určovány jen jedním genem,ale většina z nich vzniká spoluúčastí mnoha genů. Veškeré znaky uložené v genech se přenáší z generace na generaci,z rodičů na potomky,z mateřských buněk na dceřiné. Děje se tak na základě dělení buňky se kterou se dělí vzájemně i jádro, ve kterém se nachází právě ona zmíněná genetická informace.A jsme zase na začátku. Dělení buňky. Na samém počátku vývoje bylo citované dělení,díky němuž jsem tu  já a jste tu vy. A o tom celém ta genetika je!