Nikdykde 21.

Když příjde Zlatohnědá ke Slávkovi do skládečku tak jen Pan ví proč vždycky doslova zahaleká: Čau Slávi!!! 

A možná že to bude znít jako prachsprostá lež ale Slávek je vždycky tak zažraný do práce že se lekne. A dnes mu to Dívka naservírovala jako na stříbrném podnose...

Ach! Salomé!

Páči sa mi ako sa vždy tváríš?! Ako sa vždy zlakneš! Si pritom taký ROZTOMILÝ! 

POTVORA!!!

BOSORKA!!!

Tak nakonec se tím tak vlastně baví?!

A on je prej roztomilej... No to mě podrž.

Máš nádherný cop! Hlásí Jí Slávek. A vskutku že má - až po prdel! (Pochopitelně ovšem krom toho všeho ostatního: boky ruce prsa nohy zadeček oči řasy i trošičku jestřábí nos a pak taky prsa... Éee to už bylo. No neva).

Vďaka! To ja sama som plietla...

A pak stejně jako jindy do něj hustí milion informací slov a tak. A Slávek úplně stejně jako jindy z toho bezmála téměř nic prakticky vzápětí neví.

Jediné co ví je to že o Ní vlastně vůbec NIC neví.

Respektive... Jo - je hezká je chytrá je mladá a je BOSORKA. A to je skoro vše.

A potom samozřejmě naopak. Dívka téměř nic neví o Slávkovi.

Neví co v životě udělal špatného a zlého a jak za to teď trpí. Kdyby věděla nikdy by se nemusela ptát proč je tak smutný.

Neví jakou prožívá každodenní bolest:

Bolest která je

Lepkavá

Jak černočerný dehet

Bolest která je

Palčivá

Jak stržený nehet

Ne ne... Vůbec nic z toho netuší a Slávek Jí o tom nemůže ani za mák povídat...