Smrt v on-line přenosu

1

„Kde máš tátu?“ zeptá se Soňa mamky, když seběhne po schodech do jídelny.

„Asi si domlouvá ten byt na Žižkově.“

„Sráč,“ procedí Soňa a dostane takovou ránu, až chytne druhou o stůl.

„Au! To mám za to, že říkám pravdu?“

„Soničko,“ řekne mamka a v tu chvíli jí selže hlas. „To, že s tátou nežijeme jako manželé, je jedna věc. Ale to nesouvisí s tebou. Nebo s Dominikem, kterého táta vždy podporoval. Stejně jako ty, a toho si na tobě moc vážím."

Mamka se Soně rozbulí na rameni.

„Mami, co se stalo?“

„Přišly výsledky vyšetření. A nejsou dobré.“

„Proboha. To znamená co?“

„To znamená, že transplantace nepomohla. Vrátilo se to.“

Soňa polkne nasucho. „To není jiná možnost? Jsme v jednadvacátém století, ne?“

„V USA dělají v podobných případech genetickou modifikace krve,“ povzdychne si mamka. „Ale to je úplně mimo naše možnosti.“

 

2

„Pozdrav naše diváky, Domčo,“ pobídne Soňa Dominika.

Dominik se zazubí do webkamery i se svým puntíkovaným šátkem, co má teď místo vlasů.

„Pozor, pozor, hlášení!“ Soňa namíří webkameru na sebe, „Dominik má akutní leukemii, jak víte.  Transplantace kostní dřeně mu pomohla, ale jen na chvíli.“

„Jak to zvládáte?“ píše Soně uživatel Levandule85. Soně začnou vyskakovat další vzkazy, které jim vyjadřují podporu, až jí z toho zamrzne počítač.

Dominik si hraje s formulí na koberci, na němž jsou nakreslené silnice i s dopravními značkami. Posunuje ji po křižovatkách jako pominutý, ale uši má nastražené.

„Dneska jsem byla v bance a zřídila si účet speciálně pro Dominika. Číslo účtu vidíte monitorech. A důležité je, že můžete Dominikovi zaplatit léčbu ve Spojených státech!“

„Určitě posílejte,“ prohlásí Dominik a všichni, kteří sledují Sonin blog, se baví a posílají usměvavé smajlíky.

Ještě, abyste posílali i peníze, napadne Soňu.

Ale o to se už postarám.

 

3

Soňa odemyká zámek na kód a otevírá šuplík. Odhrne časopisy o autech, barevné sponky, náplně do propisek, zvýrazňovače a všemožné kancelářské haraburdí, než nahmatá chladnou rukojeť pistole.

Soňa bere pistoli do ruky a prohlíží si ji ze všech stran. Taková hračka pro kluky, ale jakou paseku to dokáže nadělat. Přinutit někoho poslouchat. Donutit ho, aby udělal, co chceš. Zastřelit ho. Zastřelit sebe. Nebo zastřelit všechny kromě Dominika, když to bude nutné.

O sebevraždách se dočteš všude. Ale ne o sebeobětování, což je chyba. Musíš poznat, kdy obětovat se je správný. Třeba Ježíš to věděl a obětoval se ve správný čas, takže jeho oběť nebyla zbytečná.

Inspiraci můžeš najít všude…

 

4

„Chtěla jsem vám moc poděkovat za peníze, které jste Dominikovi poslali. Bohužel to na léčbu nestačí. Proto jsem se rozhodla k radikálnímu kroku,“ řekne Soňa a z kabelky na stole vytáhne pistoli.

Dominik se natáhne po pistoli. „Dej mi ji.“

„Neotravuj, Domčo. Teď je to důležitý,“ odpálkuje ho Soňa. Dominik si dřepne na koberec a ani nedutá.

„Pro záchranu Dominika potřebujeme celkem 8 milionů. A můžu vám slíbit, že je do hodiny dostaneme, protože jestli ne,“ Soňa ukáže pistoli na kameru, „tak se zabiju.“

Dominik si měří Soňu a neví, co si má myslet.

„Pomůžou nám, uvidíš. Teď už o tobě ví,“ usměje se na něj Soňa.

Po chvíli se ozve houkání.

„Slyšel jsi to?“

„Policejní sirény,“ rozzáří se Dominik.

Na chodbě se ozve hluk. Je slyšet dupání okovaných bot do prvního patra.

„Vyrazte dveře,“ poručí cizí hlas.

„Nejsou zavřené,“ ozve se mamka. „Dělej něco, sakra!“

Dveře se otevřou a dovnitř vpadne táta. „Soňo, hned zahoď tu pistoli!“

„Myslíš tu kuličkovou, tati?“

Soňa se podívá po Dominikovi a začnou se hihňat.

---