Písmák Genetika
Genetika motto: …. jsem sráč .
Láďa Šípek si prošel celou školní docházkou jako ukázkový outsider. Obtloustlý blonďáček s řídkými vlasy a bledou pletí byl oblíbeným terčem všech školních predátorů napříč ročníky.
"Pocem"
„Pocem“ motto: Stejně všichni kradou
Prostředí pražské tržnice SAPA je pro většinu lidí „terra inkognita“. Na několika hektarovém pozemku bývalých libušských drůbežářských závodů dnes žije a obchoduje asijská komunita, čítající několik desítek tisíc lidí. Je to sociálně poměrně uzavřené společenství s vlastní hierarchií a dokonalou infrastrukturou. Na ploše několika fotbalových hřišť zde žije obyvatelstvo počtem srovnatelné s městem velikosti Mělníka.
" Fanda semafor"
„Fanda semafor“ motto: chceš-li boha pobavit, sděl mu svoje plány
Pan Nerad starší byl považován v třineckých železárnách za odborníka na moderní obráběcí stroje. Tak se stalo, že ho strana a vláda povolala, aby pomohl vybudovat novou výrobu v pražském ČKD.
Byl začátek padesátých let a protože odmítnout takovou nabídku se rovnalo vlastizradě, přesídlila celá rodina z malé moravské vísky až na pražský Žižkov. Národní výbor jim přidělil hezký byt v Příběnické ulici a maminka si našla práci na nedalekém mandlu.
Návštěva kláštera "Rosa coeli".
Rád bych se s vámi podělil o těžko zapomenutelný zážitek z kláštera "Rosa coeli"
Každý rok jezdíme s přítelkyní po významných památkách, a letos jsme se rozhodli zakončit své putování právě v "Rosa coeli". Známe klášter v Panenském Týnci a byli jsme zvědaví na sílu atmosféry tohoto místa.
Na webu jsme se dozvěděli, že v pátek 10. 9.
"Velká Běta"
„Velká Běta“ Motto: To, že něco jasně vidíme před sebou ještě neznamená,
že se nám to důležitější neodehrává za zády.
Arnošt Rohan byl známá žižkovská figurka, které nikdo z galerky neřekl jinak než „Arnoštek“. Jeho podvodnická kariéra skončila po tom, co obral pár venkovanů s legendou, že je z přízně knížete Rohana a odseděl si za to šest měsíců na Pankráci. Usoudil, že s kartami to umí mnohem lépe a začal vymetat všechna místa, kde v té době jela „valcha“.
"Bižů"
„Bižů“ Motto: Není velkých a malých životů,
to jen lidé je neumí docenit.
Praha má velmi dlouhou historii, kterou tvořili nejen slavní velikáni, ale i lidé, jejichž životní příběhy nikomu nestály ani za zmínku.
Jedním takovým člověkem byla i Maruška Pultarová, kterou po několik desetiletí znali všichni štamgasti na smíchovské straně Vltavy, ale nikdo jí neřekl jinak než „Bižů“.
Listopadové intermezzo
Listopadové intermezzo Motto: Náhoda je jen boží pseudonym.
Eliška se probudila ve svém pokoji na ubytovně a protože měla ten den volno, tak jen ležela a přemýšlela, co si vezme večer na sebe. Už několik dní věděla, že je těhotná a dnes to chtěla Vojtovi říci na romantické večeři, kterou si spolu naplánovali.
Oba pracovali u Dopravních podniků a seznámili se na jaře, když si Vojta, jako novopečený řidič tramvaje v zácviku, přišel vyfasovat oblečení.
Týden v galerii
Týden v galerii. Motto: Sluníčko může hřát i v pozdním podzimu.
František si vzal z věšáku v předsíni plátěnou tašku se štětci a barvami, do druhé ruky malířský stojan a vyšel do ranního sluníčka. Pečlivě za sebou zamkl dveře a sešel po pár kovových schodech, nad které kdysi kdosi z žertu přišrouboval smaltovanou ceduli „galerie“.
Gagarin v sukni
Gagarin v sukni Motto: Tak se měj.
Byl pátek, těsně po poledni, začínala víkendová špička, tak jsem zaparkoval taxíka na kraji parkoviště u Parkhotelu a slastně trávil španělského ptáčka.
Dobře jsem věděl, že prodírat se zástupy chalupářů kamkoliv je holý nerozum. Sluníčko hezky hřálo a já čekal až zůstanou jen pravověrní pražáci toužící vyrazit do víru nočního velkoměsta.
Míra vážnosti
Vzdělanci si váží
svých titulů.
Moudří lidé
svých zkušeností.
Tématický den: Jeden den plný změn
Jeden den plný změn. Motto: To nevymyslíš
Zadrnčel budík a Martina se probudila do kalného rána. Chvíli ještě ležela, ale potom se zvedla a jen tak v papučích a pyžamu šla do kuchyně. Luděk včera odjel na další ze svých služebních cest, a tak bylo všude úplné ticho.
Energetická úvaha
Lidská blbost je naprosto
nevyčerpatelný zdroj energie.
Bohužel, zatím není znám způsob,
jak jí užitečně zpracovat.
Paradox vděčnosti
Když už se ti někdy v životě stane,
že jedeš holou prdelí po asfaltu,
to jsi pak vděčný
i za to bláto na konci.
Tématický den: Den ledových dotyků
Psaní na dané téma je vždy pro každého "psavce" výzva, protože možností jak zadání uchopit je bezpočet. Někdy se tak stává, že litera zadání je sice beze zbytku naplněna, přesto je dějová linie od původního záměru zadavatele na hony vzdálená.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Den ledových dotyků Motto: Jsou dny, které by měly nebejt
František se vyučil instalatérem a žil si svůj klidný život, prostý všech ambicí. Oženil se s Katkou, svojí první láskou a vychovávali spolu dnes už sedmnáctiletou dceru Lucinku.
I bílí koně se střílejí
I bílí koně se střílejí motto: A dej mi sílu unésti, co změnit nemám sil.
František z Assisi
Bílkovi se do svého nového, vysněného domečku stěhovali 20. října 1994. Vyrostl v proluce mezi staršími vilkami na zpustlé zahradě, kterou paní Bílková zdědila po tetičce, kterou naposledy viděla ještě jako dítě.
Angelika
Angelika
Kateřinky. Kdysi významná čtvť Liberce, která se dnes postupně mění na vyloučenou lokalitu. Sevřené údolí s klikatou silnicí vinoucí se podél potoka bylo plné malých manufaktur i větších továrních hal textilek. Kolorit dokreslovaly spousty dělnikých domků rozesetých po obou stráních.
Dilema
Dilema
Chci umřít mladý,
nejlépe tak ve stodvaceti.
Jenže jsem potkal holku se kterou bych chtěl zestárnout.
Říkávala babička
Víš chlapče, on se nakonec každý problém nejrychleji vyřeší, když ti nikdo nedá vybrat.
Ráno
Každý nový den se rodí s myšlenkou,
že je prvním z těch budoucích.
Nedopusť, aby se stal
jen dalším z těch minulých.
Sebereflexe
Věříš v hloubku
svých myšlenek.
Blázne.
Dno je mnohem blíž,
Louže
Chceš-li měřit
hloubku louže,
podpatek je
ponorkou i
Velká holka
Velká holka motto: Na první kluky se
nezapomíná
Někdy se to tak v životě stává, že najednou stojíte na chodníku, rozvedení, bez práce, bytu a v ruce jen igelitku se spodním prádlem.
Ten můj chodník byl v Praze. Bylo těsně po revoluci a svět se měnil před očima. Vrátil jsem se po třinácti letech ze Slovenska a už několik týdnů spal u ségry na gauči.
Habibi
Habibi moto: I v pekle mají šťastné dny.
Jmenuji se Nadine Neumanová,včera jsem oslavila devatenácté narozeniny, stojím na nádraží Saint Lazare a jsem nejšťastnější holka na světě.
Mé celé původní jméno bylo Laila Nadine al Nasr, narodila jsem se v Alžíru, ale když mi byly dva roky, přestěhovali se moji rodiče do Francie. Můj otec byl úspěšný obchodník s orientálnímy koberci a matka překladatelka a novinářka.
Vzpomínka na Karla
Vzpomínka na Karla Motto: Neptej se komu zvoní hrana, možná zvoní tobě.
kapitola I. : země odkud přicházíš
Profesor Neumann byl uznávaný historik a jeho přednášky o Německé historii byly velmi žádané a uznávané po celém světě. Protože světová válka zamíchala se životy mnoha lidí, většina jeho rodiny odešla do Německa, ale pan profesor se se svou paní přestěhoval do Prahy, kde začal přednášet na znovu otevřené vysoké škole.
Kartóžka
moto: Nejkrásnější broskve,které jsem ani neochutnal, i když ačkoliv.
Probouzím se na zváleném kavalci v dřevěné boudě s podlahou z prošlapaných prken a chvíli pracně vzpomínám kdo jsem a kde jsem se tu vzal. Ještě před pár měsíci jsem byl jen střelený kluk,který si vyrazil na tajný výlet z komunistického Československa a cestou stopem po Francii se živil příležitostnými pracemi. Vše se změnilo jedno sychravé únorové ráno, kdy jsem se po značně bujaré noci s místní mládeží , opilci , tuláky a bůhvíským ještě, nechal v jednom malém městečku poblíž Marseille naverbovat do cizinecké legie.
Jak Ferko ke štěstí přišel
moto: Štěstí je zpravidla to, co nám ostatní závidí
Ferko Révay byl pitoreskní figurka,kterou znalo celé městečko. Starý mládenec,kterému táhlo na padesát, drobný človíček se špičatým obličejem a kostnatýma rukama, které vyčuhovaly z otrhaných montérek. Středobodem jeho vesmíru byla restaurace „Zobor“, kde pracoval jako pomocná síla. Byla to chátrající barabizna uprostřed malého Slovenského města a slučovala v sobě vinárnu pochybné pověsti, restauraci bůchvíkolikáté cennové skupiny a bufet na stojáka.
Já už ti nechci říkat strejdo
moto: chceš li boha pobavit, sděl mu svoje plány. Kapitola první: Venkovská romance
Soused Donát byl nepříjemný drobný mužíček se špičatým obličejem, věčně nasupeným výrazem a nažloutlou pletí. Jeho jedinou starostí bylo propíjet svůj invalidní důchod, a jak s oblibou říkal „vychovávat rodinu“. Jeho výchovné metody jsem často slýchával přes zahradu a jeho monotématické výlevy už znala celá vesnice.
Tři dny s Vrabčákem
Moto:Zkus zachytit vítr perem a inkoust ti vysychá rychleji než stačíš psát .
Den první 14. 30 Sedím ve „Vltavě“ a piju kafe. Tágo stojí u chodníku - na ježdění je ještě brzo.