Král a Smrťák

Byl jednou jeden král, kterému se zdál sen. Do trůnního sálu, ze kterého vládl, vstoupil Smrťák a zašeptal mu do ucha: „Přesně do roka a do dne si pro tebe přijdu.“ Král se probudil a přemýšlel o svém snu. Byl v nejlepších letech a nechtělo se mu tak brzy umřít. Povolal si své rádce a pověděl jim, co se mu v noci zdálo.

„Vladaři, byl to jen sen, nedělej si starosti“ pravil ten nejmenší. „Ach ano, jen sen,“ oddechl si král a nechal celou záležitost být. Čas plynul, a když utekl šestý měsíc, vkradl se do jeho snu opět Smrťák a zašeptal mu do ucha: „Přesně za půl roku si pro tebe přijdu“ a divoce se rozchechtal.

Vládce vyprávěl sen svým rádcům. „Králi, jsi zdráv a v plné síle. Nevidím jediný důvod, proč bys měl za půl roku umřít“ pravil nejtlustší rádce. Král celou záležitost pustil z hlavy a čas plynul. Potřetí vlezl do královského snu Smrťák a sdělil mu, že si pro něj za měsíc přijde. Tentokrát král svému snu uvěřil. Už neměl pochybnosti a svým rádcům rozkázal: „Nechám vás všechny do jednoho popravit, jestli nevymyslíte řešení.“

Rádcové přemýšleli a přemýšleli, ale na nic nemohli přijít, a když odkapával poslední den v měsíci, stáli už všichni v řadě na šibenici se smyčkou kolem krku. „Králi!“ Zvolal nejmoudřejší z nich. „Máš přece nejlepšího koně. Jeho rychlosti se nikdo nevyrovná. Sedni na něj a uháněj pryč z paláce. Když přijde Smrťák, ty už tu nebudeš.“

Král nasedl na černého hřebce a tryskem uháněl pryč. Po několika hodinách divoké jízdy, když z koně stříkala pěna, našel místo pro odpočinek. Měl radost, neboť ujel hodně daleko. Před mohutným dubem seskočil ze sedla, a když uvazoval koně, poznal Smrťáka, který seděl pod stromem. „Králi, máš opravdu skvělého koně, už jsem si myslel, že to nestihneš.“