Zmrzlina

Ještě jsem to nepřeprala, ale peru se. Prát se - to je konec konců moje specializace. Aspoň ji teď mohu v praxi využít.

(Život je o život, Um. Hlavně, žes to nějak přeprala. Ať se dobře hojíš, přeji.)

Silene,

patnáctka vždycky potěší a obzvláště potěší takového zuboženého rekonvalescenta jako jsem já. Díky.

Zmzlinu musím jistotně zachránit. Usmívající se smajlík patnáctého tipu.

blackie,

doufám, že ovocná chutnala. Díky.

Lizla jsem si (ovocnou) přek krásnou PCkresbou......*/**

Markel,

jsem ráda, že chutnalo.

Knihomole,

covidová krize má dost nečekané důsledky. Třeba ten, že hospody se otevřely už v dubnu, ale internetová centra pro veřejnost v kniihovnách se ještě neotevřela.

blackie,

kdo by řekl, že právě zmrzlina je dost frekventované téma v pozii ? Co si pamatuji, psala o ní třeba i Jitka N. Srbová.

Fialko,

díky. Tys byla na mě vždycky až moc hodná.

Diano,

kéž bych zase dostala chuť na zmrzlinu ! Teď právě už zas lije a lidi na oslavě za mými zády se baví o tom, že se už deštníky nevejdou do kýblů na chodbě.

můj šálek,  zmrzliny :-)) *

Obraz našich dní, dosť nečakane skrz zmrzlinu.

mám ráda zmrzlinu......moc hezky jsi napsala.....*/***

Moc hezké sonety :-)

Moc krásné zmrzliny!!! Podávané Tebou i Markem. 

Ty sonetky jsou oba autentické. Na Pankráce, to se ještě chodilo v rouškách i venku, jsem opravdu viděla odvážlivce, který si koupil v podloubí zmrzlinu a lidi na něj koukali jako na blázna. Byl to takový malý chlápek v kraťasech. Řekla jsem si - tak o tom musím napsat básničku. A stalo se. - Teď se zabývám četbou Mandelštama a opravdu mě překvapilo, že i on psal o zmrzlině. Ale vlastně to není až tak překvapivé. Ta jeho báseň je z roku 1914, ještě pedválečná a ruská  střední třída si tehdy ještě užívala svobodného života.

Inspirovaly mě oba Tvé sonety, Alice. Mají atmosféru, tajemno, jsou to taková velká plátna krajinoslov...

Marku,

moc děkuji za pěknou básničku. Vidím, že nejsem sama, koho zmrzlina inspiruje.

A v uších zní mi…

 Možná to bylo všechno jenom ve snu

paměť si s námi leckdy pohrává

„Dal bych si kornout“ – u stánku jsem hlesnul

pařilo slunce – děsná otrava

 Jediný stánek, nikde ani noha

z něj hlavu dáma v letech naklání

„Jakou si dáte?“, znějí slova strohá

Bouřkové mraky visí nad strání

 Nesměle špitnu, zda je jahodová

v bouřlivém smíchu zanikají slova

Zda ještě nechci mísu ze zlata

 „Vanilka je tu, nebo čokoláda“

už nevím, jak to – ale někam padám

a v uších zní mi přitom devátá…