Odvrácená tvář euforie

Držím ji v rukou.
Pulzuje. 
Elektrizuje. 
Dvě lesklé zorničky. 
Telefon zvoní. 
Chvíle napětí. 
Zvracení. 
Nic neodchází, ani nepřichází. 
Pohybujeme se odnikud nikam. 
Z těla se stal obydlený squat. 
Odřezávám emoce, city, říkej tomu svinstvu, jak chceš. 

Bubnuje o ušní bubínky. 
Zahustil vzduch. 
Na okenní tabuli klepe sýkora. 
Vstup do šedé zóny pochybností. 
Snažím se snížit příjem pochybností. 
Redukuji komplexi, ale nezaznamenávám progres v životě. 
Znuděné, hladové oči. 
Bez výrazu. 
Co jsem chtěl vlastně říct?
Zapletl jsem se do konverzačních vláken. 

Mrtví mi ruka, jak stále svírám mobil. 
Pořád dokola kontroluji jeho displej. 
Vytáčím číslo jedinýho chlapa, kterej stojí o sex se mnou. 

Rozbušit tep. 
Zranitelnost obalit vařící kůží. 
Zapomenout myslet. 
Zapomenout, kým jsem. 
Za růžovým nebem se rozprostírá očistec.