Hněv orla

Na svůj stý lov se vydal zaslepený pytlák stezkou jemu dobře známou. 

„Dnes mě nic nepřekvapí!“ - Prohlásil hrdinně před výpravou.

Nad rozlehlou krajinou v tu dobu zlostně kroužil orel. Nezdvořilý hluk údolím projíždějícího Jeepu totiž vyplašil nedalekého zajíce, jenž se vydal hbitě na úprk.

„Hlupáku, o lovu nevíš zhola nic!“ - Provolal na pytláka z výšky hladový orel.

Ten se ovšem tvářil jakoby nic. S puškou na rameni se vydal vyhlédnout si svou jubilejní trofej. Pocit vzrušení však již nepřinášela hlava bůvola ani paroží překrásné antilopy.

„Bez slonoviny se dnes domů nevrátím!“ - Bez špetky pochybnosti zapřísahal se.

Orel se ladně snesl po proudu větru, aby se ujistil zda ho jeho dokonalý zrak nešálí. Pytlák totiž bez váhání zamířil svou zbraň na nic netušícího velikána. Prásk! Údolím se prohnala dalekonosná rána. Naštěstí náhlý boční vítr smrtící kulku vychýlil několik stupňů od svého cíle. Dusot zplašené zvěře byl ovšem tak působivý, že přes něj nebylo možné zaznamenat hlasitý hněv orla. Ten totiž, narozdíl od pytláka, vyhodnotil sílu větru správně a s naprostou přesností se spustil k zemi. Pytlák se sice pokusil na poslední chvíli o přikrčení, ale orel mu stihl svým perfektně nabroušeným drápem pohladit karotidu.

Nakonec tedy dostál svému slovu a domů se již nevrátil.