Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seBar I.
Autor
William K.
Neměl jsem moc peněž, protože jsem příliš přispíval na charitu, která pomáhala prostitutkám najít si práci. Přesně takovým těm dámičkám, který perou jenom špinavý prádlo svýmu děcku a klacky bohatýrům i ušpiněnejm křupanům, kteří si přijeli do města hříchu pod nebem, co nikdy nepozná slunce, poprvé a naposled v životě zašpásovat, jelikož po zavraždění vlastních starých manželek nečekaně ovdověli a dostali za to odškodný.
Když člověk či jiná pochybná existence nemá moc peněz, existuje jen jedno místo v celým pokoji, kam se může vydat umírající duše opilá čistou vodou, chtějíc okusit aspoň kapičku toho nápoje, se kterým ztrácíš soudnost, zodpovědnost, charakter, ale to je ti, čtenáři, stejně všechno jedno, protože i kdyby koně začali umírat břichem nahoru, stejně jsme ani jeden z nás nikdy tyhle vlastnosti neměli. Naopak přicházíš o ty vlastnosti, který tě svírají jak blázna uvězněnýho v kazajce planoucího po objetí své matky, jež mu přišla podepsat pouze úmrtní list, protože nikdo z vás si nedovede představit, jak jsou výdaje na uživení blázna drahý. To máš depresivní ubytování, kašovitou stravu, pravidelné bití a elektrošoky, což ho postupně zabíjí, ale ne dost rychle. A všichni ti mudrcové v pršipláštích se svým úsměvem, při kterým odhalují dásně jako striptérka kalhotky, z tebe tahají další a další peníze, který si těžce vyděláváš na trzích po celé Evropě.
To jedno místo, kam jdou lidi s málo penězi jako například pochybný student s postavou chrta a duší napadenou kůrovcem, moje maličkost, je Bar. Před vstupem do onoho ráje musíme projít chodbou zdejšího bordelu. Chodba tak smrdutá a plesnivá, že bys radši vypil vodu z nespláchnutýho veřejnýho hajzlu, pokud bys na dně viděl láhev aspoň něčeho, co matně připomíná whisky. Jakmile chceš šlápnout, tvoje bota vytvoří bezkontaktní kontakt s podlahou, jelikož je celá pokryta hmyzem, hmyzem tak odporným, že ani bezdomovci je nechtěj žrát a tak se tenhle mor jen množí a požírá. Návštěvníkům tohoto ansámblu je pod trestem nejtemnější smrti zakázáno vejít sem bez obuvi. Jednou to jeden chudák zkusil, ale sotva došlápl na prvního ohavnýho brouka, ty potvory ucítily lidský maso, toho chudýho hipstera celýho pokryly tak rychle, jak nadržená nevěsta ze sebe strhává při svatební noci svůj šat. Samozřejmě za předpokladu, že je nevěsta bohatá prvotřídní prostitutka a šaty, většinou ze shnilého bodláčí, jsou její. Pokud má dívka však šaty půjčené, většinou z prvotřídní pochcané slámy, sundává je pomalu, aby je nezašpinila například od krabicového vína, který se na svatbě chudých podává.
V chodbě je celá alej dřevěných dveří, který mají nejlepší léta dávno před sebou. Pokud bys byl dostatečně šílenej (třeba tak šílenej, že by sis troufl při první návštěvě rodičů tvý polovičky oslovit hned ze startu svýho potencionálního tchána třeba “čau negře” - ještě vyšší laťka by byla, kdyby byl opravdu černej), možná se pokusíš zjistit, co je za těma dveřma. Objevíš za nima malej kumbálek s prostitutkou, povětšinou je to ten typ prostitutky, která čeká již třetí vnouče a její jediná výhoda je, že si při orálním sexu může sundat zuby. Když procházíš chodbou, slyšíš přes stěny nemravný sténání. - Slyšíš to? - Občas dokonce vyletí dírou ve dveřích některý ze zoufalců, kterýho orgasmus vystřelil až na druhou stranu chodby. V tom případě se ho okamžitě chopí hladoví brouci a jeho osud je zpečetěn. Umírá tak v bolestech a zahanben. Není se tedy čemu divit, že právě tihle zoufalci rok co rok vyhrávají Darwinovy ceny.
Strop chodby je asi třicet metrů vysoko, světlo v chodbě je něco jako zrzek s duší - neexistuje. Z čehož i ty, jakožto (dost možná jen marně doufám) alespoň průměrně inteligentní čtenář můžeš vyvodit, že nikdo nikdy neviděl, co se tam skrývá. Jediný, co je jasný je, že ze stropu padá nějaký lepkavý, smradlavý svinstvo připomínající oční mok. Legenda říká, že je tam celá kolonie trpaslíků, která buď neustále brečí, nebo masturbuje.
Moc se tam nezdržuj a pojď, už jsme na konci týhle nekonečný chodby. Tyhle dveře před náma jsou bránou do zatracených radovánek pro všechny kryply. Kdysi byly bílý, asi jako většina nácků, ale teď jsou zasraný od všeho toho zla, špíny a zoufalství, že mají až vesmírně prázdnou barvu. Nedotýkej se jich, jinak ti uhnije ruka, musíme je vykopnout.
pokračování příště :)
2 názory
Konstantin Polka
09. 07. 2020Trochu moc dlouhá souvětí na můj vkus, ale to je asi součástí stylu, takže v pohodě. Jinak se mi tenhle styl psaní dost zamlouvá, škoda že je to o ničem. Docela by se mi líbil nějaký příběh z tohohle prostředí a tímhle stylem napsaný. Tip