Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNa dně jezera
Autor
Filosofka
Voda je všude kolem mě
a já se v ní potápím jak znakoplavka.
Padám dolů, stávám se rybou
Chvíli plavu, chvíli se propadám
a všude okolo jen
tichá a černá hlubina
beznaděje a samoty.
Není nikdo, kdo by ve mě
ještě poznal člověka.
A když pak na dně otevírám oči
vidím tu tisíce černých duší
chycených v pasti vlastní temnoty
všude po dně toho divného jezera
v bahně, které možná trochu hřeje
ale mnohem víc dusí.
Už ani nevědí, že existuje světlo,
už ani nevidí jeden druhého.
Ale ve mě je slunce ještě dost
a soucit je silnější než sebelítost.
A tak je sbírám do dlaní,
ztracené duše, které nikdo nezná,
a vynáším je do světlejších vod.
Jeden pro druhého jsme tu světlem,
jeden pro druhého jsme tu nadějí,
že nikdo na dně nezůstane navždy.
6 názorů
Morticia Adams
06. 09. 2020Silné....tvůj komentář mohl být v prologu, Filosofko.
Připomnělo úplně jiný soudek:
"A do vody pak, jež se přišeřívá, shora se někdo ustavičně dívá." J.Kainar: Ryby (Osudy 1940-1943)
Harper Sr.
06. 07. 2020Poznávám člověka a věřím, že naděje umírá poslední.
dobrý ventil .... náročná a prospěšná práce, člověk neví, kdy tě bude potřebovat :)
To mi tak bylo ráno nějak teskno a potřebovala jsem se z toho vypsat. Je to taky o mojí práci. Jsem psychiatr, stále sbírám někoho ze dna - sociálního, společenského, z individuálního šílenství, asi abych se sama nezbláznila:-)