Kdo já jsem?

Nikdy bych nedokázal vyplakat tolik slz, aby vyplavily všechnu bolest. 
Nedostalo se mi satisfakce. 
Jsem ztracený ve světě bez začátku a konce. 
Ve světě, kde vše pohltily těžká oblaka. 
Udusily vzduch a já se teď dusím vlastním strachem. 
Nikdy nedojdu pokoje, pokud budu pokračovat stejnou cestou. 
Zahojí se někdy šrám na mém rameni? 

Slyším stále stejná slova. 
Pozoruji stále stejné vzorce chování. 
Nesu si s sebou příliš těžké břímě. 
Navždy mě budou pronásledovat. 

Kdyby všechno roztálo. 
Jen kdybych mohl dát sbohem těm sračkám, ve kterých jsem žil. 
Nic nedokáže trvale přehlušit realitu. 

Hranice. 
Nejraději bych usnul, zůstal ve snech. 
Drolící se naděje. 
Přišel jsem o možnost volby. 
Žiji ve vězení postavené vlastní myslí. 
Tenký závěs.