Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDětství
Byl hrozně rychlý a já měl moc malou pusu,
ale nakonec jsme to zvládli.
Pak na mě zamrkal a řekl, že mě může odvézt ještě dál, než říkal původně.
Díval jsem se na jeho snubní prsten.
Zachytil to a řekl, že má dobrou ženu. Děti ještě nemají, ale chtějí.
Rozjel se a já skoro hned usnul.
Když jsem se probudil, byl moc milý.
Když jsem odcházel, popřál mi hodně štěstí, dokonce mi podal ruku.
5 názorů
Benetka: Takové i docela nehezké obrazy... Musím přiznat, že opatrnost té formulace mě skoro okouzluje, rozesmívá a rozesmutňuje zároveň. Nevíš, co si máš myslet s otazníkem vykřičníkem. Já si myslím, že myslet tě nikdo nenutí. Všechno je to na tobě. To zní možná moc nehezky, ale je to tak.
Majaks: Máš pravdu. A napsal jsi ji moc hezky, nebo nehezky, můžeš si vybrat.
atkij: Napsal jsem to, jak to je, protože jinak jsem to (podle mě) napsal nemohl. Respektive mohl, ale to by pak byl jiný text.
Na tvé otázky jsem ti zkusil napsat zbytečně dlouhou a vážně míněnou odpověď, ale nepřijde mi smysluplné ji tady roztahovat. Vlastně si myslím, že když ti nestačí text sám, (případně v kontextu jiných), nemá smysl se něčeho doptávat.
Z textu mi je nedobře. Tudíž vyvolal urcité obrazy, souvislosti. Přemýšlím nad postojem autora. Chce šokovat? Vypsat se z traumatu? Poukázat na některé sociálně dobře maskováné skutečnosti?
sociální pokrytectví?
Ufff!!! Moje představivost maluje takové i docela nehezké obrazy...
No a tak nějak nevím co si mám o tomhle myslet...?!