Kdybys

Kdybys byla zemí a já bílý sníh,

na tebe na celou napadal bych

a zakryl tvoji nahou hlínu

heboučkým pláštěm z hermelínu.

Zůstal bych tak celou zimu,

užívaje vzácných chvil

být u tebe blíž než blízko

a s jarem pak se rozpustil.

Pomalu bych z kopců stékal,

po kapkách, až k tvému klínu

a cestou tam nevynechal

ani jednu úžlabinu.

Na své pouti k svému cíli

a zajisté pak i tam,

byl bych k tobě roztomilý,

to ti, lásko, přísahám.