Na výrobě motoru dělám vidy

na výrobě motoru dělám vidy

[přes končení kontaktu s dneškem zbývá celost jednotlivce znějící nezněle forma převážila nad obsahem, i když žádnou váhu nemá. Tak se nám… narodil Ferdinand narodilo se. Nebo bloudím slovy? Jistě bloudím, ale nemá cenu uchylovat se k tak prázdným jistotám. Bloudím slovy. Slova mě bloudí. Já… bloudím slovy. Já? Já, já (jako znění ozvěny). Já by teď mělo obsahovat ten nejčistší význam mělo se zbavit všech svých těžkých slupek, ale zdá se, že se zbavilo jen samo sebe. Já byly slupky. Čirý význam je prázdný. Už nic neznamená nic nic je nic není něco jen někdy je nic nebývá nikdy něčím nicuje v něčem. Nic se formou… blíží mně. Forma… apoziopeze se probudily. Z textů nezbylo než kuropění ničících mlček. Odchází zbytky významu čárka na stesk nezbývá místa. Kam ale mohl některý význam odejít? Když se zdá, že tu nikdy nebyl. Nezdá, že byl významné je právě já nahlodané významem upatlaným od deště. Nebo se zas zastavil? Zase mám právě čtyři, protože… Snad to všechno je jinak. Možná i bylo,… bude. Co vůbec značí bývání? (tón poklesne, opona klesne, opona poklesne a tón klesne)]

Ale to by přece jeden nedal, aby v slovech byla všechna vůle člověčí. Abych v slovech našel toto. Tůt.