Sérum pravdu

Probudil jsi ve mně černou díru. 

Chci víc, ale nemůžu tě získat. 

Potřebuju, abys mě přenesl, přes tohle období. 

Kde je ti asi konec? 

Koho teď asi dýcháš? 

Co to s tebou je? 

Vypadalo to tak nadějně. 

Tvoje polibky ve mně vzbudily všechny ty hnusný pocity. 

Nějak moc mi tahle scéna s tebou připomíná minulost. 

Zase byly všechno lži? 

Zase se mi potřebuješ vyhnout? 

Mám snad něco na čele? 

Můžu pouze spekulovat a to mi trhá žíly víc, než pravda, která je zřejmá. 

Pravda je zdarma a ty s ní stejně šetříš. 

Nechceš mě zranit, ale momentálně to bolí o to víc, že nedokážeš, že nechceš být upřímný. 

Asi do toho zase padám. 

Skočil jsem snad moc rychle? 

Nedokážu snad žít v realitě? 

Není navždy. 

Není teď. 

Bereš mi dech. 

Poslední tažení. 

Znechucení. 

Snaha. 

I v létě z toho běhá mráz po zádech. 

Nezmůžeš se, ani na jednu zprávu. 

Nemáš mě rád stejně jako ostatní.