Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRozcestí
Autor
mirek
Zas stojí poutník na rozcestí,
jedna z cest trnitá,
ta druhá krásně prošlapaná.
Rezavou minci svírá v pěsti,
padne dnes orel
nebo panna?
Ta první vede mezi poli
chladivým stínem starých vinic,
však z druhé nohy často bolí,
zanechá jizvy, duši špiníc.
A když se nedostává sil,
hlas v hlavě šeptá "Nestůj!",
je snazší k cestě zvolit cíl,
či k cíli najít cestu?
3 názory
pohladil jsi mě po duši, tak krásně plyne, nestaví ji nic hráze, ni slova tisíckrát použitá (jistě je lidstvo do svého konce mnohokrát použije :)..), ni utajená myšlenka, ni rytmus :-)*
Potěšil jsi me tím prechodnikem.
Začátek je ... jak to jen dobře říct. Úplně vyčpělý - (rict, ze je to klise na klise uz mi pripada jako klise, ale fakt ) - celá první sloka jen opakuje to, co bylo uz napsáno tisíckrát. Jen jsi mi pannou připomněl jednu věc. Tak za tu jsem ráda.
Druhá strofa - nahradila bych cislovky necim objevnejsim, zase opakujes jiz řečené, zase vetsina strofy prazdna. Zaujal me obraz vinic.
Oceňuji, ze se povedlo vypointovat. Vypustila bych k ve třetím verši. A taky mi přijde neposloupny, ze když se nedostává sil hlas šeptá nestuj. To je takový psychlogicky flagelantsky a do básně mi to nezapadá.
A omlouvám se za nevyzadanou vážně minenou kritiku. :) nic si ze me nedělej. Jsem jen dvě oči.