VETKNUT

Unikám před zvěstí.
Jsem vytvořen z bolesti.
Léčím se nemohoucí trpký
trochu jiný, než byli sliby. To
jsou chyby opožděné poryvy
větru. Cítím jejich sílu, jejich
věčnost. Jsem kacíř trpký kacíř
své nanicovaté neviditelnosti

V kapse nosím tebe, to místo zebe.
Ucouraný, pokusný králík věčnosti.
Nekoná se nepřipojím se k tvé
pošetilosti, odmítám tu hru dále hrát.
Samotný bez možnosti volby hlavy usekám
Useknu i tu tvoji, skončíš v hnoji.

Rozdrtím čas na milisekundy budu
spát roztrhnu den na tisíce kousků.
Budu trošku krutý, uzmutý přeběhlík.
Nepocítím tvůj cit kde jsi ho schovala.
Nosíš ho někdy, nebo je natolik zbytný.
Ukrutnost se skrývá v maličkostech.
Budu tě soudit probudím tě nikdy více.

Plíce nafoukli se, k poslednímu setmění.
Slunce už tu není, chodí sem vyhodím tě.
Vytočím to číslo, bylo tak prazvláštní
odděleno od vášní, ukrutný neudatný tiše.
Říše světů je tu nebo tu jen zní sprška lží.
Nový svět nebo starý sněm bloudící jen
po obalu, otevři tu knihu, přečti kapitolu.

Dostal sen nebyl samotný měl i bratříčky.
Příčka po příčce a jsi tam nahoře, je to tak.
Vlak plný lidí prý se stydí, neví zda neslídí.
Odevzdán do mohutných rán odpoledních
orgií, usmolených večerů, nocí plných převleků
a rán plných krve. Zbude něco jako prve
nebo je vše už pasé v jasném světle ranním.
Prosím nebo se i zraním v ruce nůž tak co už.
Probodaný tisícími ranami už tu není krev
ta tu teče potokem mohutným, unikl mu už
život už tam kam nejsi pozvaný..