Nikdykde 32.

Musíš mi říct proč jsi smutný! Řekla přísným tónem ZLATOHNĚDÁ Slávkovi a položila mu ruku na ruku.

Ne! To nemusím! Odvětil on a ucukl rukou.

To bylo ve čtvrtek po ránu a Slávka přepadl záchvat smutku a stesku poté co zjistil že je na meníčku pod číslem jedna rýžový nákyp. Tohle doma dělávala jeho AnděLenka. A on to nejedl od té doby co je pryč. Dlouhé tři roky... Pane ty to vidíš...!? Pak po cestě do restaurace v plně obsazeném voze hnůjdaj ítřicet kdy Slávek plní funkci řidiče jeden kolega podotkl: Slávek asi dneska ani nemá hlad. Vůbec nenadává! Všichni se tomu zasmáli. Ovšem krom Slávka. Je pravda že po cestě na jídlo bývá často nepříčetný nadává jak špaček je hrubý až vulgární a zběsile do toho gestikuluje. A po cestě zpět asi na něj pak nadávají všichni ostatní účastníci silničního provozu páč se táhne přes město čtyřicítkou a k tomu zastavuje před každým přechodem se slovy: Jsme v práci! Nikam nespěcháme... Jo - s plným žaludkem je svět trochu jiný... Pochopitelně že si pak v rezervaci dal ono číslo jedna. Všechny tím šokoval a to včetně číšnice která po těch letech co tam jezdí uvykla tomu že Slávek je zapřísáhlý masožravec. Což ovšem není pravda. Nicméně třeba knedlíky s vejci nemusí a kór třeba za pětadevadesát korun byť je k tomu polévka v ceně. A když to pak přinesla byla to obrovská kouřící hromada a kolegové k tomu prohodili že Slávek to dnes vyhrál! Ale toho je tolik že to nemůžeš sníst! Nákyp byl vynikající a Slávek to domrtě snědl. Byl skoro stejně dobrý jako od AnděLenky. Ona všeobecně moc nevařila a to zejména poté co Adámek jednou prohlásil že taťka stejně vaří líp. Úsměv. Ta malá dětská hlavička to řekla naprosto bezelstně a upřimně. Není to tak docela pravda. Akorát že vařila stále tři čtyři jídla stále dokola. Ale třeba nejrůznější buchty pekla excelentní! To Slávek v kuchyni experimentoval a stále zkoušel nové a nové věci. Ostatně to mu zůstalo až dosud.

A také mu zůstal smutek a stesk zažraný pod kůží. Šéf mu přikázal usmívat se a ZLATOHNĚDÁ z něj byla nešťastná. Dokonce asi až tak moc že mu pak v 17:01 cinkla zráva na mesenžerovi: 

Čau Slávi nebuď smutný :) je to škoda lebo keď si veselý je to paráda :))

No a tak pak mezi nimi po několik hodin létaly zprávy. A Slávek si od posledně pamatoval že ZLATOHNĚDÁ dodržuje od dvaceti nula nula tzv. STOP! MODRÉMU SVĚTLU. A tak se s Ní rozloučil:

Toš teda dobrů noc Goldenbrown... + smajlík s rukou před pusou jakože ToJáNe!

Golden Brown? :D

To byla Její odpověď.

Takže... To bylo poprvé co Ji řekl ZLATOHNĚDÁ i když íngliš... Jo jo!!! napsal jí pak ještě a poslal dnešní pjesnůšku.

Hmmm...

Druhý den v práci pak o tom všem co večer mezi nimi proběhlo nepadla ani zmínka a Slávek Jí za to byl vděčný. 

Horký páteční den prožil Slávek vcelku pohodově a to i díky klimatizaci takže třebaže ten den bylo docela dost práce tak se přitom aspoň nepotil jako prase. Kolega se nabídl že jej odveze až domů ale Slávek s díky odmítl a nechal se zavézt k zahrádce nádražní hospůdky. Kolega ještě popřál: Užij si víkend! Ale Slávek odvětil: Na to já nehraju. A pak spolu s kamarády z mokré čtvrti chlemtal jedno pívo za druhým až dokud málem neumřel......

Tak jako AnděLenka s Adámkem. Navečer mu volala a to už musí něco být když volá páč jinak na něj svým časem toliko neplýtvá. Slávi... Měla jsem havárku. V Slávkovi by se v tom okamžiku krve nedořezal! Ale neboj! Jsme v pořádku! Ufff... Ten kámen co spadl byl ale sakra velký! Akorát auto je na odpis... Cože?! Ty jsi rozbila AUTÍČKO?!?!?! Slávek málem řekl NAŠE i když už jeho dávno není... Ale bylo to jejich AUTÍČKO! Šetřili na domeček ale auto bylo potřeba protože to staré které sice sloužilo co mohlo se věčně kazilo. No ale to už tak u starých aut bývá. A tak pak šel chudák staroušek Uník do šrotu. A ani Slávek ani AnděLenka nikdy předtím nové auto neměli. A tak si řekli že si jedno takové koupí. I vybírali dlouze a pečlivě jezdili po autosalonech ale stále je nic nezaujalo. Nicméně ve hře byl Renault Thália protože penízků nebylo neomezeně. Ale jednou Slávek povídá: Lásko pojďme se podívat tady do Mazdy - je to o tři baráky od mojí práce. No... Mazda je drahá ale dobře. A když už tam byli tak zjistili že se tam prodává také značka FORD. A v autosalonu byl vystaven Fusion. A ten je oba okouzlil. A bylo rozhodnuto! A k tomu všemu ZLATOHNĚDÁ metalíza... Úsměv. Sice neměli tolik peněz ale půjčili si a pak už bylo jej jejich. AUTÍČKO! 

Srazila jsem srnku. Mezi Tvrdonicemi a Břeclaví. Za bílého dne! Si to představ... Všude jen pole vinohrady sady a jen sem tam větrolam či remízek. Ale srnek tu běhá! O tom by mohl Slávek povídat! Jenže to by bylo na dlouho a navíc by tomu stejně nikdo nevěřil... Nechám to opravit i když to asi bude drahé pokračovala. No hlavně když jste oba v pořádku! To byla Slávkova hlavní myšLenka! A pak taky ještě: Pamatuješ si AnděLenko jak nám tenkrát skočil před auto jelen? Slávek s rodinou pendloval mezi Břeclaví a Opavou a kolikrát to bylo plné objížděk a jednou takhle v lese... Jo! Řekla AnděLenka. Pamatuju! Ten jelen nám přeskočil přes kapotu! Jo!

A když mu později poslala fotku AUTÍČKA po srážce tak... No... Ufff... Dej pokoj!!!

Jo a ta srnka to nedala...