Nikdykde 34.

Kde brát sílu pro další rána?

Jo. A tak prostě sprostě Slávek nemá sílu naprosto na nic. A je mu z toho úplně nanic. Avšak je si vědom toho že když nenapíše něco dnes pak už asi nikdy......

Stalo se to přesně před týdnem a Slávek to má stále před očima jako obraz na zdi. Je to takový hořkosladkoveselosmutný obrázek... To mu takhle zavolal kamarád a že má pro něj lístek na víkendovou akci zdarma a jestli prý půjde. No... Možná ho Slávek šokoval svou jednoznačnou odpovědí: Jo! Je to vlastně motorkářský sraz na kterém hrají rockové kapely a je tam milion lidí a pivo teče proudem. Letos to byl už pětadvacátý ročník a Slávek tam šel poprvé... Lol! Všechny předchozí roky tomu odolával třeba už jen proto že mu motorky nikdy nijak zvlášť nepřirostly k srdci. Doprovod mu dělala kamarádova manželka která by se zcela bez debat hodila do Prodané nevěsty do role Kecala. Tak sqělou dohazovačku aby svět pohledal! Slávku! A...! Bude tam Zuzka a ona se po tobě ptala víš?! A! Bude tam Kamila - a ta je taky sama víš!? No jo no... Vím... Zuzka tam byla a Slávek s ní strávil pěkných pár chvilek i když jak tak duněl sound z pódia povídat si bylo nesnadné. Křičel jí do ucha a ona jej na oplátku šimrala blond vlásky po tváři. Je to taková ZLATOHNĚDÁ v BLEDĚMODRÉM. Skoro. Taky mladá a krásná a chytrá a vnímavá a vůbec. Akorát teda svobodná máma od dvou kluků. Což ale neznamená že by ZLATOHNĚDÁ někdy v budoucnu nemohla být taky. Teda ne svobodná ale máma od dvou kluků. No a Slávek povídal že jako fajn že by se s tím snad ještě i dokázal porvat ale že si stejně myslí že by k sobě potřebovala někoho mladšího... Jo. No a pak o spoustu chvil a o milion vypitých piv později Slávek zjistil že zůstal u pódia tak nějak sám. To ještě jeden přídavek dávala kapela Rammstein ryj vájvl a byly tři hodiny ráno. Sobota 22.8. Adámek slavil své šestnácté narozeniny a táta mu asi jako úplně první esemeskou přál již pár minut po půlnoci... No... Jak řikal - hořkosladké bla bla bla. A tak šel Slávek spát. Kamarád mu řikal - vem si spacák stan a neni problem. Jenže Slávek má svůj rozum a tak jakože stavět stan?! Toš to přeca nésu padlé na hlavu! Vyspím sa v autě! Jenže... Škodověnka felícija na takovéto věci neni stavěná. Tečka. A fidli basta. Tam prostě ze sedaček rovinu neuděláš ani kdyby ses pos...! Byly to tůze krušné chvíle než se tam Slávek tak nějak se svými skoro stodevadesáti centimetry poskládal a než usnul.

Ale usnul.

A zdálo se mu že je na lodi kterou mořské vlny pohupují tam a zase zpět. Bylo to takové moc hezké a rytmické kývání. Tam a zase zpět. Tam a... A do toho námořníci vykřikují. Ale co? To? Vlastně křičí?!

A tak zase pomaličku procitl a posadil se na svém improvizovaném lůžku. O přední kapotu feldy se opírala dívka se sukní vysoko vykasanou a do její pičky se s veškerou vervou dobýval mladík. Tam a zase zpět. Tam a zase... A slečně se to zjevně hodně líbilo neboť byla patřičně hlasitá. Jo! Kdeže vlny! Kdeže námořníci! Boha jeho! Oni tuná jebú!!!

A pak si slečna všimla že jsou vlastně ve trojce a vykřikla a spolu s mladíkem se dala na úprk...

No.

Slávek už byl v životě kdečím. Ale toho dne byl poprvé něčím novým. Prostě byl

KAZIŠUK.