Vítr za oknem

Vítr za oknem

Když vítr kolem oken prohání se

a ve svých svižných vírech nebrání se

škvírou kvílet lidem do uší,

mé srdce schoulilo se do vzpomínek

a v mracích za oknem chce jaro vytušit.

Je deštivo a ponuro,

protože ještě nesmíme se hladit

a šeptat hlouposti si do oušek.

Kam podíváš se, je ještě suchá tráva

a broučci zalézají do listí.

Snad vlhkost kapek osvěží je

a vzduch načichlý kouřem

po zimě se očistí

a do nás vítr, který letí kolem,

vrazí prudce

a hned zas jinam posviští.

A jarní vláha, která padá,

mi kreslí v blátě otisky

mých stop, co do tebe se otiskly,

abys smutek tichých nocí

našel v pavučinách pod keři,

jak medailonky těch, co v lásku čistou uvěří

a otvírají denně ve svých srdcích

svůdně krásné obrazy

všech doufajících kapek,

které teprv k zemi poletí.