Pod slupkou

Vždyť ještě včera moje zlatá hříva

do všech stran světa okázale vlála

Dnes moji všednost halí mlžná šála

a žádné slunce květ můj nezahřívá

 Včera jsem věřil, že nade mě není

že tu jen pro mě louka půdu skýtá

náhle mi chybí všechno – identita

povadlé listy s šrámem na temeni

 Přes noc vše jinak – a já v mžiku nevím

 kde sebrat sílu, když jsem zcela všední

Jako bych slyšel neznámý hlas: „Vzhlédni

jak prostá pára na nebi tká kelim

 Vzhled je jak slupka – často ryze módní

hlavně měj příběh, který nevyprchá

Krása? Jen přelud, velmi zrádná mrcha

Když slupka spadne, vidíš, co je pod ní…“