Kdo mě přežije, ...

Kdo nás přežije, by měl uvěřit v naši jedinečnost.

V záblesk naší Pravdy,
v naše Světlo.
Můj zánik s veškerou tonáží
je něco, co se před vašima očima snad na chvilku zaleskne,
než půjdu ke dnu nejspíš jako ryba (sumec).

Záblesk zaobleného stříbra, který rychle mizí,
nemá nic společného s životem nebo smrtí.
Moje všechno pohltí řeka,
budu klesat k zaneřáděnému dnu,
zanechám za sebou všechno, co jsem já i vy už (doufám) zapomněli,
povrch, než budu převelena do výšin putování mraků,

andělů chránících krajinu proti horku.