Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seDigitální hlídka srdce
09. 09. 2020
5
1
289
Autor
Movsar
Už nemohou dál. Olinek a cizí paní oznamují blízkost; veřejně, ve shodě s návodným veršem stalinského básníka: "Dvaceti soudruhům/když povíš o své lásce/dvacetkrát šťasten jsi/miluješ dvacetkrát!"
Aktem zálibné deklarace z obyčejných smrtelníků stávají se hrdinové. Aplaus kolektivu přivádí je na hranice možností a oni již dnes kráčejí zítřkem jako se kráčí po vodě.
Posílen takovou důvěrou soudruhů Olinek sám lomí verš: "Hrůza a prach a nic, my v noci šli do Kounic. Bosí o vodě a chlebu, my v noci šli do Zagrebu. Za sebou civilizaci, poslední autostrádu, my v noci šli do Leningradu," píše cizí paní. Její srdce se vpíjí do displeje telefonu, téměř nedýchá. Zanedlouho už svítí otisk toho srdce na displejích celého světa. A svět opět aplauduje, zastoupen výborem svých soudruhů.
Ale věci pak berou rychlý spád: z maminčina výnosu jako podnik příliš nebezpečný pochod se odkládá. A tak každý na svém kraji města v záři modrého světla sedí Olinek a cizí paní. Do Kounic, Leningradu, do Zagrebu, tam všude vpochodují a svým zápalným nadšením zažehnou požár. Jednou. Než vyrazí, slíbí si alespoň držet digitální hlídku srdce.