Zanechávám

Na nebi zbyl turecký Měsíc a poslední hvězda

hvězda zářila jako oko napůl slepého vlka

a o ten háček Měsíce si ženské trhají punčochy

stejně jako o snubní prsten milencův

a vlk mne poloslepě vidí

říkám si

a pak jsem se zastavil a díval se tam nahoru

v přicházejícím světle babího léta tančil prach

a mrtví vraceli zpět těla spícím

být tak brzy venku má své kouzlo

člověk tak spatří mnohé

osahávající se opilé páry, které si myslí, že je nikdo nevidí

pár rozsvícených oken v panelácích

a Kristus je na kříži před kostelem

a tváří se jako já, když na tebe čekám v posteli a vím, že mi nedáš

pak přijede první autobus a odfrkne si horký vzduch

aby nabral ty, kteří jsou mezi dnem a nocí a zamrká na tebe blinkrem

a pak je ještě chvilka klidu

jsou slyšet vlaky, které zvoní za obzorem a napínají k prasknutí tětivy kolejnic  

těmi prvními spoji, jež do rána spaly u dna

s očima reflektorů dokořán, tak jako ryby

a všude okolo je neviditelný internet a rádiové vlny a Bůh

a kdybych chtěl, můžu se teď třeba dívat na kamery jak je v Sao Paulu

nebo na moře nebo na to co vidí Hubbleův teleskop

nebo na to jak mi je

a být tak všude a nikde

rozmixovaný na milion přítomností

ale já si vystačím s nebem

a dívám se, že hvězda se rozplynula a Měsíc zmizel spolu s nocí

po níž neštěkne ani pes

a já se pomalu jen dávám do chůze

a zanechávám šlépěje mé noci

v písku měst