Konec

vesuvanka: často to tak opravdu je, to mi už dříve několikrát potvrdila moje žena, která pracovala jako zdravotní sestřička na LDN.

Smutné. Je zvláštní, že nemocným se před smrtí jejich stav zlepší (jen zdánlivě), a pak přijde zlom...

Radovan: krásná a moudrá odpověď! na tebe si člověk nepřijde

nijak, napsat jak autor myslí, že je to nejlepší

Radovan : potiz je v tom, ze treba mas, ale jak to zjistit?

v pohodě,  netvrdím že mám pravdu

Radovan Jiří Vořišek : nebylo by to lepší. a čtenář by těmi konkrétními  datumy a jménem přišel o možnost si s tím dílkem pohrávat po svém a zapojit tak svou fantazii. Dokonce jsem už viděl pár děl, které tak "datumově" končí a připadá mi to neoriginálni. Takže tady nesouhlas.

Ano, toto je ukotvenější. Tady není nutné znát pacienta, tady je cítit vztah, který má k tvůrci díla nebo vypravěči.

Ono - nestalo se tak mi přijde (ale jen malinko) předvídatelné, a tím nadbytečné.

napadlo mě, ale netvrdím, že by to bylo lepší třeba:

Petr *17.2.1968  + 3.11.2019

Umbratica: děkuju

Nemáš se za co omlouvat. Prostě to cítíš tak, jak jsi to napsal a zapomínáš na to, že jiní to mohou cítit jinak. Chtělo by to jen více empatie.

Umbratica: to mě - bez ironie - vážně mrzí. nechtěl jsem nadělat víc škody jak užitku. zkusím to příště napravit. omlouvám se. J.

Nějak jsi zapomněl na nás věřící.

Umbratica: jsou jen dvě. a o tom to celé možná i bylo.

Jaro,

možnosti jsou vždycky. Jen je chytit za pačesy !

Gora: tož díky Ti!:-)

Proto jsme na litwebu, abychom získali náhled na svá dílka a zapracovali na nich. Klidně mi tykej.

Gora : vidíte, a mně se zdá být po celkem banálním začátku ta nejlepší.

Umbratica: tak moc možností nebylo, že

Tohle celkem sugestivně podané dílko mi ze tvých čtyř miniatur přijde nejnadějnější. Až na závěr... poslední věta to shazuje, bohužel.

Slibný rozjezd a zcela nezvládnutý závěr.