Modlitby

vesuvanka: pokud tomu tak opravdu je, pak úkol splněn. obrigado.

Vtáhlo mě do atmosféry, vyvolalo živou představu a zamrazilo... 

kvaj: trošku přece jen mění, je z toho cítit nedočkavá touha užuž kritizovat a tím pádem text nečíst dostatečně v klidu a pozorně. neschopnost dát mu šanci, kterou si podle mě zaslouží.

Ale, a od toho neustupuji ani po vysvětlení, žes chtěl nechat čtenáři maximální prostor pro vlastní ..., děj je nutný, Byť třeba jedna zápletka, která je identifikovatelná. pokud by filmaři chtěli nechat stejný prostor divákovi a vytvořili útržek bez začátku, bez linky souvislostí a bez konce, nikdo by se nedíval.

Zapomněl jsem napsat jeden podstatný klad:

Celé je to napsané, každičká věta, velice velice poutavě, dynamicky. Výborná sklatba slov, ze kterých jsou postaveny věty. I když čtenář kvůli úzké výseči (to už jsem psal) nedostane vhled děje, i tak se mi to četlo hodně dobře. 

Radovan Jiří Voříšek : a já Vám ještě jednou děkuji, ze jste mi - jako vůbec jediný člověk zde - neshodil u této povídky její závěr ( ostatní mi nerozuměli  / nejen / závěry úplně u všech povídek / ještě K trojku snad, doufám / možná zaujal konec u Hlavy). Je to pro mě povzbuzení v tom, že i mému stylu psaní může ( alespoň částečně a hlavně v těch mých pro mě tak důležitých závěrech) porozumět/pochopit mě i nějaká jiná lidská bytost ( se kterou nejsem nijak svázán citově nebo třeba rodinnými pouty atp ).

Není zač.

kvaj : cítím, že na tom, co píšete, může něco být. Musím si to celé ještě promyslet. V každém případě dík!

Psaní se vždy skládá z invence, fantazie a řemesla. Ty první dvě člověk buď má, nebo nemá a řemeslu se lze naučit, ale nelze ho ošidit. Samotné řemeslo nestačí, jako nestačí jen invence a fantazie.

kvaj: pokud toto celé berete jako řemeslo, tak v tom případě máte pravdu, protože to je opravdu jedna z mých slabin.

To je pravda, že to jde přečíst rychle, ale řemeslo nelze obejít.

kvaj: když mně se ten můj "styl " tak líbí....a každý to má přečtené "šubydup", což považuji také za dobrou devizu.

Ps: Jestli unesli třicet lidí a chtějí za ně prezidenta, nebo naopak, na věci nic nemění.

Dát maximální svobodu čtenáři je sice hezký záměr, ale napřed ho musíš zaujmout, vtáhnout jej do děje, přiblížit mu postavy, aby s nimi mohl cítit, vzbudit v něm emoce, ať pozitivní nebo negativní. Je přece základním principem vyprávění, že vypravěčovi připadá určitý příběh zajímavý a chce tu zajímavost předat dál. 

Ty v podstatě víš, jak na to, což se projevilo v tom, když jsi mi v reakci ne mé připomínky líčil: "...já třeba vidím stojící boeing na mokrém tarmacu, v noci, osvětlený velkými zářivými světlomety a obklíčený vojáky. jsou to asi černoši, s červenými barety a v maskovacích uniformách. Napětí okamžiku se dá krájet. Odehrává se to v nějakém ne moc stabilním africkém státě, třeba Angola mě teď napadá. Vypravěč, jeho žena a přátelský pár jsou velmi dobře situovaní běloši."  Proč jsi to nenapsal přímo de textu? Snažil jsem se ti naznačit v onom "třířádkovém příběhu", kde je chyba. Ten v sobě také skrývá drama, ale protože nikdo neví, o koho a o co jde, je to každému fuk.

Všimni si, jak reagovali na tvou povídku Radovan a Luzz, a to jsou chytří lidé, kteří umějí psát. Ani nikdo další ti nedal tip. To všechno dohromady by ti mělo napovědět, že tudy cesta nevede. A ty místo toho chceš rezignovat na zdejší publikování svých textů. Radši se snaž pochopit, o čem je psaní povídek. K ničemu tě ale nenutím, zařiď se, jak uznáš za vhodné. Hezký den. 

kvaj

kvaj: P.S. Ale asi jste tu miniaturu nečetl úplně pozorně, protože prezidenta únosci neunesli. Zřejmě to nebylo technicky možné a tak se rozhodli si vypomoci třiceti nevinnými lidmi. Přeji hezkou noc.

Jaromír

kvaj: chtěl jsem dát potenciálnímu čtenáři maximální svobodu si to vše představit po svém. já třeba vidím stojící boeing na mokrém tarmacu, v noci, osvětlený velkými zářivými světlomety a obklíčený vojáky. jsou to asi černoši, s červenými barety a v maskovacích uniformách. Napětí okamžiku se dá krájet. Odehrává se to v nějakém ne moc stabilním africkém státě, třeba Angola mě teď napadá. Vypravěč, jeho žena a přátelský pár jsou velmi dobře situovaní běloši. Ale nejvíc ze všeho mi šlo o tu promodlenou noc. O to, že to vše někdy nevyjde, ať se snažíme sebevíc. Moc Vám děkuju za kritiku, asi to fakt nemá moc cenu, abych ty své výplody dál nabízel ostatním k přečtení. U ( nejen ) této povídky mi to vydrželo 22 let. Až teď, jak mi kamarádka ukázala existenci  Písmáka, jsem se rozhodl to zkusit. Zřejmě to nebylo správné rozhodnutí. Přeji Vám hezky víkend. J.

Proč mě to míjí? Protože nevím, kdo je ten prezident, v které zemi prezidentuje, kdo jsou jeho únosci, proč ho unesli, jakých třicet hlav místo něj chtějí, kdo je Alison, kdo je John a Natalie. Vím jen, že vypravěč je zřejmě nějaký chirurg, který vyoperoval blíže neurčenému premiérovi mozkový nádor a že vypravěč kouří. Zkrátka nevím, proč nějaký neznámý vypravěč vypráví cosi o lidech, které nijak nepřiblíží, aby příběh mohl vyvolat jakékoli emoce.

Něco ti napíšu:

Karel se vyboural v autě a ležel v nemocnici. Jeho matka ho jela navštívit, zatímco Eliška se rozplakala a Viktor nervózně bafal z dýmky. Pavel vyšel na verandu, zadíval se do noci a věřil, že Karel operaci přežije.

Co ty na to?

díky za reakci na reakci

LUZZ : děkuju

jaropeace, tak život, jo? no nevim... od literatury asi čekám přece jen trochu víc než nádech a výdech.

Radovan Jiří Valášek : s tou výsečí je to zajímavý postřeh. Byl to zřejmě můj úmysl.

Z textu vůbec neplyne, že by jim tento záměr vyšel. Přesto se to zřejmě rozhodli zkusit. Nevíme ale, v které zemi k únosu došlo, kdy se tak stalo a jaká tam zrovna byla a panovala politická konstelace a atmosféra.

Hlavní hrdina přece ty peníze nabízí jenom únoscům. Je to tam přímo napsané.

Závěrečná věta kritiky je nádherná.

kvaj: škoda, kdybych tak aspoň mohl vědět proč.....děkuju.

LUZZ : "...jako když se člověk nadechne a vydechne". Krásný obrat. To je přece život, no né?

Datumy označují kdy a kde byla povídka napsána. Omlouvám se za případně způsobené nedorozumění.

Přijde mi to jako nějaká výseč, ale vyseknutá tak úzce, že nevím, co se stalo.

Přijde mi nepravděpodobné, že by vyšel nějakým únoscům záměr - neuříznem hlavu 30 jiných, když vy uříznete hlavu prezidentovi.

Pak nechápu, proč hlavní hrdina nabízí za ty dva 70 milionů všude, místo aby je nenabídl je únoscům.

Co mi jasné je, tak ta modlitba, to poslední co se dá dělat 

Tohle mě úplně míjí.

já pořád nevím. ty tvoje miniatury jsou jako když se člověk nadechne a vydechne. obyčejnej popis situace s něčím, co se tváří jako pointa.

(uvažuju nad těmi dodatky "brno, 1998" - má to nějakej význam pro čtenáře - anebo se to vztahuje k ději? jakože v roce 98 po brně pobíhala nějaká Alison a unesli tu prezidenta nebo tak nějak?)