Písmák havran na věži
Kdo najde, kde je havran.
havran sedí na věživždyť mu o nic neběžítakže co by neseděl
možná o potravu jennež však zčernal bílý dendo dáli se rozletěl
ztratit jako dým se moh´žvanec aby někde šloh´víckrát ne však pověděl
ho di na há
čtvrtá se blížía na nic nezbývá časpokud už bylopřed sedmi minutamiza sedm minut čtyři
https://kvaj. blogspot. com
udeřily mrazy
bylo tak deset nad nuloukdyž jsem potkal ženuzachumlanou v šálea zeptal se jíjak je na Sibiři
koukala na měno jako vránaneboť měla dlouhý špičatý nosdiv jí neumrzl
https://kvaj. blogspot. com .
můj 17. listopad v Praze
sedmnáctého listopadustranou všech oslav a demonstracíhrála a zpívala skupinka Romůpřed Obecním domemčerta se staralico se stalo v Praze před 35 lety
šla kolem rodinkaa holčička se ptalaco tam ti lidé tak povykujímaminka hned výchovně zacílilanikdo je nenutil chodit do školytak se tady teď musí producírovat
když se dívka tvářila nechápavěmatka vysvětlilakdyby chodili do školytak by teď měli prácia nemuseli bytady takhle žebrat
to je vážně dobrétohleto výchovné působenířekl jsem překvapené ženěa omluvně se usmál
Déšť ti šeptal jeho jméno, Magdaléno…
Co ta tu dělá. pomyslel si, když kouřil a pil kávu před oddělením spolu s několika dalšími pacienty a pozoroval dívku na lavičce naproti sobě. Bylo jí tak přes dvacet, jmenovala se Magda, jak se dověděl a byla oslnivě krásná. Stále se smála, vyzývavě kroutila tělem a házela hlavou, až jí blonďatá hříva lítala ze strany na stranu.
Patricie
Dnes (1. 10. 2024) je to už rok, co zemřela v pouhých 25 letech úžasná operní pěvkyně, sopranistka Patricie Janečková. Byla zjevením v hudebním světě, andělskou bytostí a je stále oplakávaná svými fanoušky po celém světě.
Anorektička, agorafobička a Mireček
Na oběd bylo uzené maso s bramborovou kaší a okurkou a vyhlíželo i chutnalo to celkem dobře. Seděl u stolu s Jiřinou, ženou středního věku, a na trojici je doplňovala asi třicetiletá menší, velmi štíhlá žena, která se představila jako Bohunka. Zíral při jídle přímo před sebe na poslední prázdné místo. Po očku ale viděl, že Bohunka nejí, jen si oběd nepřátelsky prohlíží.
soumrak miliardářů
v dávných dobáchkdy svět byl ještě v pořádkua za tři sta milionů dolarůbylo dvacet tun zlatase ptali jistého miliardářejak zareaguje na nařízeníamerického prezidentaodpověděl zhruba totoprezident má příjmyjako můj syn apanážco by mi chtěl nařizovat
dnes už je to všechno jinékdyž v časech cancel culturejsou umlčováni a cenzurovánii Mark Zuckerberga Elon Musk s majetkemza dvě stě miliard dolarů můžeme se ale ptátco si z toho ti dva dělají
https://kvaj. blogspot. com.
Píseň za soumraku
Jak soumrak do pokoje oknem vchází,list fíkusu chce před ním vypučeta spinet píseň tklivou doprovází,tak nekonečně prázdný je můj svět. Instrument v koutě dívka plavovláskahladí a laská, směrem k hodinámpřítulným šerem zpívá, co je láska,svádí mě kráska, však zůstávám sám. Lhostejně stojací hodiny měříčas zlatý smrtelný kyvadlem svým,netopýr kterému těžko se věří,zavíří ztraceným životem mým.
Ten chmurný obraz tolik úchvatný je,však visí na zdi – nikdy neožije.
smutné oči
proč se rodí lidéfilosofická otázkase snadnou odpovědíaby obdivovali krásy světaa aby je měl někdo rád
na srazu sedmdesátiletýchabsolventů třídy ze středníchtěla vidět dávná láskafotku mojí zesnulé ženyo níž často krásně mluvím
dívala se na ni a ptala seproč má tak smutné očiodpověděl jsem okamžitěprotože si vzala měa přesto do smrti milovala
https://kvaj. blogspot. com .
čas
zná snad někdo z vás tu
co je starší než včerejší den
co je lhostejnější nežli čas
utopit ho v chlastu
Achilles a želva
K básničce mě inspiroval starořecký paradox, podle kterého tehdy nejrychlejší běžec Achilles nikdy nedoběhl želvu o kus před ním, jak tvrdil Zénón z Eleje. Achilles stojí v bodě A a želva před ním v bodě B. Achilles je rychlejší, ale když doběhne do bodu B, je želva již v bodě C. Když je Achilles v bodě C, je želva už v bodě D.
Až na dno
Uzdravoval se z gamblerství a po čase se v léčebně cítil jako v pasti. Mučily ho vzpomínky na to, co prováděl. Věděl, že je to k ničemu, ale nemohl přestat myslet na svůj zničený život. Před ženinými výčitkami utíkal do hospody, takže i víc pil, a pak znovu hrál.
V sítích zhulených pavouků
I. Teď ještě ne. Tolik toho má udělat. A co s tím, co udělal.
jazykový koutek pro mou zlatou
slídový jejich koberecode zdi ke zdi je čtverecleskne se a kloužejako zmrzlá louže
a jak se to řekne švédskyzní to možná trochu dětskymica sino mattajak z louže do bláta
když jen písmeno se změníitalsky je k podivenímica sono mattanejsem blázen - zlatá.
Mladá žena a koláč
Zakousl se do croissantu a zvedl přitom oči. U druhého stolku přímo před ním seděla dlouhovlasá blondýnka s koláčem v ruce. Další ležel před ní na talířku. Dívčina jasně žlutá halenka, vlasy i pleť na obličeji a na krku jako by zářily.
rady pro kalvárii
Kříž na motolské Kalvárii
loučím se s teboumá láskozůstávám ale při toběkdyž neseš svůj kříž
kdyby však bylpřece jen moc těžkýtak si ho přehoďna druhé rameno
a kdybys něco potřebovalatak si to kupvšak to dávno víšže pro radu nejdu nikdy daleko
mozek medúzy
medúzy jsou prastaréprý žijí na planetějiž půl miliardy letjak tože přežily tak dlouhokdyž nemají mozekmožná právě proto
https://kvaj. blogspot. com.
modré nebe žluté pole
takto si představovala bohajedna dívka ze čtvrté třídy
jednou kdysi za nového dnemi jistá žena vyprávěla –
člověk je od přírody zvědavýchce se dotknout tajemstvíodhalit svou budoucnostlepší je ale znát přítomnostzačíná hned po ránupohledem oknem na oblohu
je však tolik otázekcesta k Marsu je mlhavájak se tam pohybovatstane Číňan na Měsícibudeme se dožívat 120 letzačnou rostliny světélkovataby je někdo konečně zalilvyrostou ryby dvou oceánůdo desítinásobné velikosti
moře a matka
ty spousty vodže i obrovské velrybymohou vyskočit nad hladinua bez maléru dopadnout zpět
dívám se z lodi na mořeta nesmírnostten prostorten časta svoboda
kam poplujivzpomínám na svou matkujak si nalila obyčejnou vodudo flašky od vodkya na veřejnosti z ní pilaklidně a svobodně
https://kvaj. blogspot. com.
před dlouhou cestou
ve Spálené ulici prý mají
výhodnou slevu briliantů
budu se tam muset mrknout
než vyrazím na planetu TOI-715 b
jdu za ní
stále jdu jako stín za slečnou snad se jmenuje Berenikajako ta královnavlasy se jí řinou z pod čepicehusté dlouhatánské zlaté
třeba míří za bohyní Venušíaby za své vlasy vyprosila vítězstvípro manžela krále Ptolemaiapři jeho tažení proti Asyřanůmza jeho šťastný návrat
hloupé důvodyaby se kvůli nim ženazbavila takové krásy vlasy Bereniky z Venušina chrámuzmizely a od té dobyzdobí severní oblohuavšak jen pro lidi na Zemikteří mohou a chtějí vidět
Berenika rozprostřela své vlasymezi Lvem a PastýřemComa Berenicesza ní se kupí vzdálené galaxietrsy hrozny shlukytisíc galaxiíCluster comacoma jako hluboké bezvědomí
modrej čoud
I. koukal jsem do zrcadlaa měl jsem dojemže mi z ucha stoupá modrej čoudslabý průsvitnýskoro nešel vidětstála za mnou a já jí řeklže je drzávzápětí jsem však poznal svůj omylto jen po okraji vany chodil raceknaštvalo měže to nebyl orel
II. jenže jsem teď musel pryčna nábřeží jsem pozoroval lidijestli se diví modrýmu čmoudu z mého uchavšem byl lhostejnýpak jsem ho uvidělměřil tak metr čtyřicetobludně velké oči s dlouhými řasamihrbolatá tvář a na hlavě kovově lesklá čepicevypadala spíš jako wok pánev bez držadlaobrácená dnem vzhůruza sebou vláčelpodivnou stříbřitě pableskující šňůrukterá je však údajně pružným transportérem
III. mám říct přátelé yellow tráva exitzeptal jsem sejestli je to kouzelná formuleprý je to ale hlasový kódvyslovil jsem totransportér se elasticky prohnuljedním koncem třískl skrčka do pánve na hlavěaž to zajiskřilo jako ohňostroj na rozloučenoudruhým koncem mě vzápětí vymrštil do vzduchustoupal jsem vzhůrua modrýho čoudu mi vycházelo z ucha čím dál vícaž mě celého zahalil
IV.
zamřížovaná studna
jsem podezíravý a závidím všemkteří byli tam ve studni a tamkde bych jednou chtěl být i jáa všemkteří kdy byli s níkdyž jsem to nemohl být jávyčetla miže z ní vysávám i zbytky nadějeačkoli si přitom počínám jemněprý si připadá jako vyschlá studnaužasl jsem a ona na toať si tedy posloužím a pohraju siže se neděje vůbec nicjen do studně padá stín mříže
https://kvaj. blogspot. com.
smaragdový štír
jak bych to řeklje krásná svým dramatickým způsobemv očích jí doutná chtíč a mrzne smutekkdyž se objeví smaragdový štírjejí rty vystoupí z tváře jako nabídkaspodní krapet uhýbá dolevatakže to vypadájako by se neustále ironicky ušklíbalanevímzda umí zůstat čistáale čelo má jasnézářící jak smaragdový štíra vlasyv nichž uvízla trocha větrua nemůže ven
https://kvaj. blogspot. com.
koníčci
spal jsem vmáčknutý do polštářeaž mě rozbolelo uchonež jsem se probudilzdálo se mi o samých mrtvoláchv tom snu byly živéjen ve skutečnosti dávno nežily
na pracovním pohovoru se mě ptalijaké mám koníčkyřekl jsemže mi na koníčky nezbývá časneboť se musím potýkat s oslyco mi kladou hloupé otázkynevzali měto se ví
https://kvaj. blogspot. com.
žárlivost
chtěl bych jednou vyléztna všechny skály nad řekamia také nad mořskými břehyco jsou odtamtud úžasné výhledyabych se mohl vpíjet očimado úchvatných krajin
chtěl bych jednou vidětvšechny orly nebo aspoň rackylétat nad modrými a zelenými hladinamiřekl jsem jí o tom a ona odpovědělaže jsem žárlivýaž jsem z toho zežloutl
https://kvaj. blogspot. com.
až přecházel zrak
za úplňkukterý šířil nebem rudou zářivolala plačící dcerajestli jsem v pořádku
měla prý živý senže jsem umřelse mnou se však nedělo nictak jsem ji utišil
jestli jsem ale skutečně naživuto vážně nevímvůbec si tím nejsem jistýjak z úplňku až třeštil zrak
https://kvaj. blogspot. com.
Bombardovací blues: Dívka, Koniáš a Ignác
Průčelí kostela sv. Ignáce z Loyoly
na Karlově náměstí v Praze,
jak ho vidí návštěvník od vstupu
Most Legií, za Vltavou panorama Hradčan. Koutkem oka jsem zachytil, jak na mě ta dívka civí. V ten samý moment se na obloze místo Hradu zjevily veliké zelené ruce, jako ratolesti se vzpínaly k lásce.
černí králíci na cestě
samí černí králíci
poskakují v kleci na dvorku
a láska má si přeje
abych jí čtyři připravil
Rok, kdy umřel vynálezce ostnatého drátu
Stojím před zchátralým nárožním činžákem, z kterého jsem odstartoval do života. Až po delším vyzvánění na kdovíkolikátý zvonek otvírá vchodové dveře starší muž a kupodivu přistoupí na mé přání se po domě rozhlédnout. Chodba za vstupem bývala osazená zrcadly v rámech z tmavého dřeva, dnes tu jsou jen omšelé zdi. Ptám se na osud obložení.
ráno
paprsky slunce
odrážené v krystalcích
ojíněný list
https://kvaj. blogspot. com.
za strání
vidět za strání
měděnou báň kostela
lesknout se v slunci
https://kvaj. blogspot. com.
Mluv znovu k lidu, chybíš nám...
Od smrti legendárního písničkáře Karla Kryla uplynulo 3. března 2023 již 29 let. Mnoha lidem stále chybí, obdivují jej jako básníka, který za ně, totiž za nás bojoval proti zlu, jako vizionáře, jenž přesně odhadl vývoj v zemi.
Docela často dnes čtu nebo slýchám otázku – co by na dnešní situaci a současné směřování země říkal Karel Kryl, kdyby ještě žil.
vrůstá do kamene
je jeden park ve stráni
a tam se to kdysi stalo
zůstaly po tom jen
útržky vzpomínek
Anděl, který sestoupil na zem
„…v městě Betlémě Bůh zrozen dnes, z lásky se člověkem stal…,“ zpívá v jedné české textové verzi známé vánoční písně „Tichá noc, svatá noc“ mladá operní pěvkyně Patricia Janečková. Nejde však o slova, ale jak je zpěvačka zpívá.
Patricia Janečková má skutečně nádherný hlas, jenž povznáší a v posluchačích budí dojem, že je ta žena andělem, co sestoupil na zem, aby světu přinášel ryzí krásu, čistotu a lásku. Tak Patricii vnímají mnozí napříč národnostmi a zeměmi, kde žijí.
V kubistickém labyrintu
Dívka jako Picassův Sen
Lili bydlela kousek za ďáblickým hřbitovem obehnaném kubistickou zdí. Filip v tom nikdy neviděl souvislost. Až teď, když volala, že má rakovinu, mu zatrnulo. Ve dveřích se mu vrhla kolem krku.
Na útěku
Teď ještě ne. Tolik toho má udělat. A co s tím, co udělal. To jako není nic.
Astrid od Bílých břehů a Tom
Vesmír prý člověka vyslyší
„Vesmír ve mně budí úctu a pokoru a vytváří touhu poznat absolutno. Nemohu pochybovat o svém pocitu, neboť on existuje. Není přede mnou nepropustná zeď. Ale i cesta je prostředek,“vyprávěla Aleška.
marně
sedím na Vassholmen u Själlandu
a bez zájmu a marně tedy
koukám na jakési Tärnö
je to jako když
Kdo nad námi bdí
Obraz rakouského malíře Ferdinanda George Waldmüllera
„Die Erwartete“ z roku 1860 (v překladu Očekávaná)
To jako fakt. V 19. století iPhone v rukou dívky, která přichází kamenitou cestou vedoucí po okraji mělké strže. Aspoň to tak vypadá v jednom obrazu.
Lotouše
nadchází soumrak
míjíme obec Slaný Lotouš
co jestli další bude
Sladký Lotouš
nikdy se nevyplní vše
jsem odpovědný
za všechna rána
všechny večery
několika slovy
Čtvrtící den
Vpravo vrch Hradiště nad obcí Stradonice,
kde stávalo velké keltské oppidum.
Noc byla tak tmavá, když jsem se probudil. Vstal jsem a díval se oknem do černa. Jen pár světel se třpytilo v dálce za řekou, kde jsem tušil domky malé vesnice.