Záchodová revoluce

Tento týden se mihla tiskem vcelku nenápadná zpráva o záchodech s dvojitým splachováním. Stanice BBC uvádí, že každý den unikne z britských "dvoutlačítkových" toalet asi 400 kvadriliónů litrů vody (a to skoro ani nepřeháním)... Pojďme si hned v úvodu nalít čistého vína a přiznejme si, že většina z nás má tyto úsporné, zcela očividně děravé, záchody doma a tím se z toho stává velký a celosvětový problém. (Chválím ty, kteří si prozíravě nechali starý, muzejní exponát s jedním tlačítkem a poctivě tak recyklují vodu, kterou si pak po vyčištění nalijí z vodovodu do skleničky). Ale vraťme se k záhadnému úniku vody. Překvapení vědci tak dlouho zkoumali, kam se voda z dvoutlačítkových toalet ztrácí, až přišli na to, že se vodním vírem přes komplikovanou soustavu černých děr rozpráší do širého vesmíru, kde ji pak musí sbírat astronauti ze stanice ISS do džberů a posílat ji zpět do našich záchodů, abychom mohli ještě jednou úsporně spláchnout to, co se nám při prvním pokusu nepodařilo. Měli bychom si uvědomit, že naše planeta se skládá jenom z nějakých 80% vody, což je nehorázně málo a proto NASA vyrábí větší a větší teleskopy, aby odhalila vodní planety, na kterých by se dala nějaká ta voda ukrást a přinést na Zem. Astronauti z ISS mají ale dost svých problémů, například jejich záchod se každou chvíli ucpe a není síla, která by ho dokázala spláchnout.

Nedávno jsem četla, že jeden významný umělec si natolik cení toalet, že vytvořil svoji vlastní a to zlatou verzi. Stojí zhruba milion liber, je zcela funkční a "bezúniková", asi proto byla po dvou dnech ukradena z výstavy v Blenheimském paláci. Policie sice zloděje zadržela, leč ten si kořist někam schoval a nehodlá se jí jen tak vzdát (a už vůbec ne zadarmo), ale já mu rozumím. Tento unikát byl totiž již dřív vyzkoušen v newyorském muzeu tamními návštěvníky, takže zcela jistě neloupil zajíce v pytli ale kvalitní umělecké dílo, kterým navíc šetří naši planetu. Nechci se ho nijak zastávat, ale domnívám se, že má trauma z dětství. Pamatujete si na kadibudky? Takovou jsme měli my u babičky, když jsme k ní jako děti jezdily na Slovensko a věřte nebo ne, po setmění se v každé takové kadiboudě vyskytují bubáci. Nikomu z nás se tenkrát v noci nechtělo s takovým bubákem setkat, proto jsme chodili čůrat až ráno, když všichni bubáci chodí spát. Chci tím říct, abychom byli shovívaví ke zlodějům záchodů.

Nevím, jestli někdo spočítal, kolik času dnešní Člověk Rozumný stráví v oné WC místnosti, ale protože ta už dávno neslouží jen pro vykonání potřeby, ale čtou se tam například noviny, sleduje televize, telefonuje, spí, píšou fejetony, tak to odhaduji tak na 85 triliónů hodin života průměrného člověka. Nebylo to tak ale vždycky. Vraťme se v čase a podívejme se do historie. V dávných dobách, ještě za dob Pepíka Kromaňonského, se naši předchůdci svojí potřebou nijak zvlášť nezabývali, prostě si někde v lese vydlabali jamku a do ní, ehm, no však víte co. Postupem času, jak se Pepík vyvíjel a přestalo bavit šlapat pořád do "ehm" (a potřeboval si jednou za den přečíst noviny), tak vyrobil jednoduchou kanalizaci a stoku. Jenže ta se velmi často ucpala a na město se snesl nevábně vonící mlžný opar, čili bylo zapotřebí vybrat dobrovolníka, který by stoku řádně vyčistil. Avšak s rozvíjející se civilizací a úměrně se zvětšující stokou, se postupně dobrovolníci ztráceli, neznámo kam (historické zdroje jen naznačují), až došli úplně. Nakonec nenasytná stoka nelítostně zaplavila všechna ta krásná města s pyramidami a babylónskými věžemi a přeživší se museli chtě-nechtě odstěhovat a stavět pyramidy jinde. Takže to jsem vám teď za pět minut hledání faktů na Googlu odhalila, proč většina pradávných kultur (jako byla Atlantida, země Mu, Mayové, Lemuřané a Civilizace Háčků Guru Járy), tak náhle zanikla.

Naštěstí šel kolem jeden Říman, kterého vůbec nebavilo stavět pyramidy, ale rozhodl se postavit opravdu první veřejné záchodky, na kterých se klábosilo, pořádaly schůze, popíjelo víno a všelijak demonstrovalo. Většina těchto záchodků měla svůj důmyslný splachovací systém - otroka s kyblíkem. Jenže pak napadlo Římana vybírat za čůrání peníze. A tak došlo k první Záchodové defenestraci. Rozzuřený dav nevyčůrané veřejnosti vyhodil oknem hrabivého Římana přímo do "ehm". A proto se lidstvo bohudík nevrátilo k jamkám a toalety se dochovaly až do dnešních dob. (Na tomto místě bych ráda zdůraznila důležitost defenestrací v historii lidstva).

Ale teď bychom měli všichni spojit síly a udělat něco pro naše astronauty, aby už nemuseli lítat se džbery po vesmíru. Navrhuji, abychom teď všichni hrdinně vstali z těch zcela neekologických, záchodových mís se dvěmi tlačítky, vyrvali je ze země a prodali je NASA. Za utržené peníze bychom mohli zakoupit ten zlatý záchod od uvězněného zloděje a poslat naší milé posádce na ISS stanici. Astronauti budou mít konečně funkční záchod a spoustu času na důležitější věci, jako je čtení mého fejetonu a splachování. Tak a já si jdu vydlabat jamku.