Houbařky nebo prostitutky?

Stejně jako jsou pro lidi důležité potraviny, tak je pro stát důležitý hrubý domácí produkt. Lze podle něj poznat, jak na tom která země je, jak je její ekonomika výkonná, zkrátka je to jakýsi ukazatel národního hospodářství. Občas se však stane, že se některá činnost do hrubého domácího produktu nezapočítá. Není to ani tak způsobeno lajdáctvím úředníků, ale spíše nemožností tuto činnost zachytit. Jednou z takových činností je prostituce. Českému statistickému úřadu se v oblasti vypočítávání podílu prostituce na hrubém domácím produktu podařil husarský kousek. Vypracoval studii či jakýsi vzorec, podle kterého lze spočítat výkonnost prostitutek a dopad jejich činnosti na obecné blaho. Protože jde přeci jen o ekonomické ukazatele, a ne o nějakého turistického průvodce, musel být Statistický úřad velmi opatrný při formulaci některých úkonů. Vlastní výpočet prospěšnosti prostituce získáme následovně: množství peněz zinkasovaných prostituujícími osobami za rok se rovná dennímu počtu prostituujících osob „v pohotovosti“ krát jejich průměrný výdělek krát počet pracovních dní. Možná se to zdá na první pohled složité, ale při znalosti terénu tomu tak není. V České republice Průměrně dojde k 6300 kontaktům denně při průměrné ceně za jedno „obsloužení“ 2 500,-Kč. Takto odhadnutý obraz je celoroční. A jsme zase u těch slov. Termín „obsloužení“ se tváří jakoby vás dotyčná slečna obsluhovala v restauraci. A za to, že si dám smažený sýr s hranolky a tatarskou omáčkou bych tedy přes 2500,- korun platit nechtěl. Ono se nechce platit asi více lidem, našinec tvoří jen pětatřicetiprocentní podíl na výdělku prostitutek. Dvě třetiny služeb jdou tedy na vývoz. Samozřejmě, že se nic nevyváží (nebo možná ano, ale to nechť posoudí praktičtí lékaři zahraniční klientely), spíše naopak. Dováží se k nám sama zahraniční klientela. To však není jediný problém, který z téhle profese může vzniknout.

Jednou jsem se takhle vracel z třídenního pobytu v Německu. V autě se mnou jela ještě sestřenice se svým čtyřletým synkem Filipem. Celou cestu se na něco ptal, slůvkem proč začínal každou svou větu. Cesta ubíhala celkem dobře, na Cínovci jsme přejeli hranice naší vlastní a směřovali na Prahu. Pár kilometrů za hranicemi jsem podél cesty začal registrovat spoře oděné dívky. Filip taky. Pokukoval, zvědavě poulil oči, protože tolik lidí podle cesty zatím neviděl. „Strejdo, co je to za paní,“ zeptal se najednou a mě na mysli vytanulo velké množství nepravděpodobných odpovědí. „To jsou houbařky,“ risknul jsem jednu a myslel si, že už to mám z krku. „Strejdo, ale vždyť nemají košík,“ kontroval Filip a já věděl, že jsem prohrál.

I takhle nějak může vypadat setkání s hrubým domácím produktem. Mimochodem, prostitutky vydělaly za rok 2000 přes 5 miliard korun. Za ty peníze by si ten košík mohly klidně koupit.