Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMému kraji rybníků
Autor
PROZ
Největší žena
...
Největší žena je prostitutkou života
rána ji budí ještě rozechvělou
Mé i Tvé kroky ji míjeli tolikrát,
že už ani neocení náš ranní smysl pro humor
Táborské ulice zalité Sluncem
jsou mnohem důležitější!
důležitější než všechny učené hlavy,
jejichž dvourozměrné osudy necháváme za sebou.
Navíc ty nejdůležitější jména;
JÁ, TY nenosí nikdo z nich.
To Hrabě, král lačného mládí,
předvídal ve svých beatech všechny naše nedospánky.
Dnešního večera a rána
jsme Jeníček a Mařenka,
co se vydávají za lupem
po mnohoznačných pěšinkách s jedním významem
vepsaným na blouznivé tváři.
Vidíš je? Ježibaby číhají všude okolo...
Každý tisícerý list jsi ty
a každý odečtený kámen hrozící kamenováním jsem já
Přes most vášně vedou naše kroky mezi jezinky a lesní víly...
Voda, moře, louka, les
A na Vrcholu toho všeho se potěšíme...
Poprvé pohledem na Titanic plujícím táborským bulvárem,
zámek v oblacích tetelící se na rozhraní hemisfér prostoru;
ani duha nemá tolik barev co napočítám od pouliční lampy po pravidelnou budovu
Podruhé se potěšíme tak ....
tak... naplněným milováním na poušti geologů/ obětišti smilstva
Zástupy obrazů, barev, světel
a tvé ruce podobné Kristu léčícího slepce blátem.
Za tance, poskoků, křepčení
smýváš ze mne malověrnost, zahořklost a hloupé nápady o askezi.
Až napočítám do tří
políbíš mě a náš stroj se promění
v bílého koně, kterého koupíš za mou nahou fotku
Tehdy až se prokoušeme skrze povědomí o svobodě zalití Sluncem, našimi šťávami a deštěm s chutí (vůní) předsmrtnosti?!
6 názorů
Jojo, je tam toho moc.
Je tam toho až příliš.
Dokonce až se do toho zaplétáš. A to až tak, že skvělé verše jsou zahlušeny hlušinou. A ber to pozitivně: pokud roztřídíš verše do druhů, taková poetry klasifikace dle Aristotela, ta zvířátka fantastická a Kde je najít, že, a že to umíš, tak třídu tu a čeleď tamtu použiješ na text Tenhle a taxon oný použiješ na Báseň onu.
Pokud bych měl vyzobávat rozinky z této tvé bábovky (zase mi nějakou upeč, prosím, až budeme mít večer u pexesa a Pixies, až tvůj zploditel nebude otravovat prostor Nihil novum, až tvá máti ostřihána rajsky s druhou dcerou pasoucí žiletky co kůzlátka budou příst na střeše s Arthurem, pak bude ZÁZVOROVÁ), pak nebudou "o smilstvu" (cha!, jak může smilnit neexistující penis, kterému vulva nevoní?), ale
"Až napočítám do tří
políbíš mě a náš stroj se promění
v bílého koně, kterého koupíš za mou nahou fotku "
Ale já ti rozumím.
Jsou tam pasáže udivujícím způsobem vyspělé, které zabíjí banalita - jak už je její nejvlastnější vlastností - banalita Želbohu nezamýšlená. Páč kdybys ji zamýšlela, byly by tu reakce. Takto si s tím málokdo rady ví.
P.S: Nezdá se to, ale obrat s prostitutkou života není vůbec špatný. V tom kontextu jakém je. Problém je, že prostitutky si po většinu aktivního života říkají o to, aby byly opouštěny. A je třeba vynaložit víc umu na to, abys čtenáře přesvědčila, že ano, že každá žena, Madonamia, by mohla mít potenciál každý život os(mys)l(n)it. Mythus.
Tak to mne zajímá co z toho přemýšlení vzejde! Inspirace veršem pro další verš například? ... sama nejsem geolog, jen polovykrádač názvů. Polo proto, abych náhodou podrobně neprozradila polohu aktérů.
je to velkolepé. všechna ta slunce, osudy, blouznivé tváře, do toho nezbytný kristus a dokonce titanic...
ovšem tento verš:
"tak... naplněným milováním na poušti geologů/ obětišti smilstva"
je vskutku zajímavý. nad ním budu přemýšlet, i když nejsem geolog.