Vesmírný tulák

Sypeš na mě slova jako hvězdný prach.
Třpytivé kousíčky minulosti, která už neexistuje
a přesto duní všemi tvými těly.

Nacházím nejvíc odpovědí v tichu.
V pomlkách mezi notami tvého hlasu, hebce se vlnícího
jako vesmírný had, dunící všemi mými těly.

Máš oči, které Vidí skrz to ticho.
Oči tuláka po planetách, které tě obíhají jako Slunce,
planetách osídlených sirénami a mořskými vílami.

Jsme prolínající se tóny, linky, partitury,
nacházející svůj smysl v sobě samých.
Melodie krásně bolestných okamžiků věčnosti.