Nepoutej koně

Šeptej, povídej jak je snadné city spoutat…

když tiše stojí a ržají, otěže pevně svíráš v dlaních.

Jenže moje koně divoce pohazují hřívou, kopyty hrabou, vzpírají se,

chtějí už se přestat bát, ve svobodě běžet krajinou…

A tak jen pro tu volnost tvou,

jsem je zalehla, řetězy spoutala

a srdce mi to rvalo, když jsem viděla bolavou otázku, co v očích měli.

Nechci je mít pod kontrolou

řetězy snímám, nohy se jim třesou, když se pokoušejí opět vstát.

Jsou svobodní, pokouší se běžet tmou, mlhou, svítáním

tam kde je čekají,

zastaví,

jednou.