Sinot a nekonečno

Jen tak jsem ležel na trávníku u našeho domu a pozoroval hvězdy. Bylo teplo a mě se nechtělo vůbec nic dělat. Dokonce se mi nechtělo ani spát. A tak jsem tak přemýšlel o hvězdách, jak jsou úžasně daleko, vlastně nekonečně daleko.

\"Na nekonečno. Hvězdy jsou vlastně náš jediný kontakt s nekonečnem. Jsou nekonečně daleko, ale dávají nám najevo, že nekonečno stále existuje.\"

\"Člověk je strašně nedokonalý člověk,\" prohlásil Sinot, což mě udivilo.

\"Pročpak?\"

\"Je zvyklý, že všechno končí. A přitom vnímá dva prvky, které jsou podle něj nekonečné.\"

\"Jaké to jsou?\" začal jsem se zajímat.

\"Čas a vesmír.\"

\"Copak může být čas nekonečný? Čas přece uplyne a zmizí. Naopak bych řekl, že čas je druhé absurdno - opak nekonečna. Je tak krátký, že ani neexistuje.\"

\"Představ si čas, jako nit,\" pravil mudrc. \"Běžíš vedle té nitě a ta pořád přichází nová a nová a mizí za tebou v dálce. Kolem tebe je mlha. Před tebou je hustší, nevidíš ani na milimetr. Ale jakmile se otočíš, mlha prořídne a ty vidíš lépe.\"

\"A jak to souvisí s časem?\"

\"Ta nit odněkud přibíhá, ale ty nevidíš odkud. A zase někam mizí a ty nevidíš kam. Prvním koncem je tvá smrt, druhým tvé narození. Skrz mlhu vidíš zpět své vzpomínky, tedy něco, co si pamatuješ. Ale dopředu nevidíš vůbec nic. to je budoucnost, která ti zůstane do poslední chvíle utajena. Můžeš si jen podle výkřiků před tebou domýšlet, že se blíží nějaký kámen, o který zakopneš, nebo naopak hladká cesta, po které se ti poběží lépe. Slyšíš zvuky, které ti napoví, co je před tebou, ale jistotu nikdy nezískáš. Běžíš tak strašně rychle, že nemusíš vždy stačit správně zareagovat.\"

\"Takže čas je nekonečný?\"

\"Prostor a čas tvoří dohromady vesmír. Jsou si velice blízcí, stále se přibližují, ale nikdy se nestřetnou. Prostor se mění v závislosti na čase. To je ten prostor, do kterého ty vbíháš vedle časové nitě a který za tebou zase mizí.\"

\"Ani prostor není nekonečný?\"

\"Ne, ani ten není. Půjč mi prsten,\" požádal mě. Neochotně jsem sundal svůj snubák, ačkoliv se to nemá, a podal ho Sinotovi.

\"Vidíš. I ten prsten je nekonečný. Můj prst by po něm mohl jezdit stále dokola a nikdy se nezastavit. A přesně tak vypadá i prostor, jen trošku složitěji… Ať se v prostoru vydáš jakýmkoliv směrem, vždy půjdeš a půjdeš a nikdy se nezastavíš.\"

\"Takže prostor je koule?\"

\"Ne, není. Naše planeta má směr koule a můžeš se na ní chodit stále dokolečka, ale nepohybuješ se po jejím obvodu. Nějak takhle…\"

Stařík vstal a začal běhat kolem stromu. Pak si zase lehl vedle mne.

\"A tak je to i s časem. Stále se opakuje. Stále, stále, stále.\"

\"Mně se ale nezdá, že by se můj život opakoval…\"

\"Ale říkal jsi, že prsten je nekonečný…\"

\"Ano, a předvedu ti, kde je hranice mezi nekonečnem a konečnem.\"

Sinot sáhl do kapsy, vytáhl kleště a jedním stiskem udělal z mého prstenu kousek bezvýznamného drátku.

\"Teď už konec máš, hned dva. Až nastane tento okamžik, nebude existovat ani prostor, ani čas. Tímto okamžikem je výbuch slunce.\"

\"Jak může prostor a čas zaniknout spolu se sluncem?\"

\"Myslel jsem, že už chápeš… Prostor a čas je jen něco, co existuje v tobě a v každém jiném člověku či tvorovi… Až zanikne slunce, zanikne i život a tím i prostor a čas.\"

Už jsem to konečně pochopil, jen jsem netušil, jestli to pochopí manželka…