Nekupujte byt od realitky

Kamamuro, díky za kontra. Vážím si toho velice! Snad máloco je tak cenné jako chytrý, přísný, osobitý ba moudrý oponent!

A poezie? Nikoli číst něco, co chci/nechci...nutnost číst to, co potřebuji! Nic míň. A přiznat, že jsem tu byla a slovo boží mě minulo? Ano, chce to jakousi drzost v krvi. 

Safián - na to ti odpovědět dokážu - takový autor by dopadl, jako dopadám dnes a denně já. Nejsem a nikdy nebudu žádný Eco, Vonnegut, Lovecraft, Pratchett, Adams (Douglas nebo Scott), Bezruč, Jirásek, Holan, Deml ani Váchal, ani Skácel, o kterém je tu furt řeč (a kterého, přiznám se, znám jen okrajově), jsem jen prostý obraceč prázdné slámy, nicméně čím víc se snažím, čím je dílo propracovanější a hlubší (nebo mi tak připadá), tím je čtenářský úspěch menší a ohlasy zmatenější, nebo rovnou negativní. Ostatně o tom píšu podrobně v proslovu k Ťapšlapovi, který dnes vyjde.

Ale já jsem s tím smířen, začal jsem publikovat s tím, že to tak musí dopadnout, vadí mi to jen proto, že jsem sám k sobě neupřímný, a namlouvám si, že mě cizí názory nezajímají, i když to není zcela pravda. 

Diskutovat se musí umět, a stačí se podívat třeba do politiky, poslechnout si diskuse volených představitelů obyvatel, abychom seznali, že většina z nich diskutovat neumí. Osobně jsem se s vypracovaným uměním diskutovat setkal jen u exaktních vědců (matematici, fyzici, chemikové, astronomové - vím, matematika není věda, ale tříbí schopnost abstraktně uvažovat jako nic jiného) , nicméně ne nutně u filozofů, ekonomů, sociologů, antropologů a filologů. 

Člověku musí jít o věc víc než o vlastní ego, musí pracovat s cizími argumenty, musí respektovat zákony výrokové logiky, a proto musí uznat porážku, pokud je poražen, a bez lítosti zahodit hypotézu, jakmile byla vyvrácena.

A to je na běžnou populaci příliš náročný požadavek. 

Kamamuro, zlatá slova:

Volné verše musí poskytnou víc, víc, mnohem víc, nějaký paralelismus, asociační proudy, básnické figury - kde jsou nějaké pěkné metafory, metonymie, paralely, přirovnání, kde je tanec řemeslně vypracované elokvence na pozadí pečlivě vybraných reálií, kde je prostor, kde čtenář smísí svou trošku s vaší troškou?!

Jak by asi dopadl u čtenářů autor, který by toto všechno splnil? A co kdyby jeho básně byly složeny z několika strofických metonymií nebo byly celé metonyemi atd.? Vyskytl by se alespoň někdo, kdo by jen nechválil nebo neosuzoval, ale diskutoval s porozuměním k věci?

líbí se mi to :) (možná i proto, že já dlouho byl ..také tak ukecanej :) )

tip

má to atmošku

Nedokázala jsem to přečíst celé. Poslední strofa se mi líbí, je živá.

Zvrat v závěru je pěkný, ale jinak trochu upovídané s do nekonečna rozváděnými zbytečnými motivy.