Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seGuerrillero Heroico
Autor
Zajíc Březňák
neznám žádného básníka
pravý básník je nedočkavý
drží ruku na tepu dějin a křičí:
„...já protestuju, PROTESTUJU!“
neznám žádného hrdinu
ale někteří skončili na vozíku
přejelo je veliké kolo
kterým otáčejí zbabělci, náčelníci štábu
někdy bys opravdu nejradši utekl
cesta srabů vede přes metály
„...BOJUJ!“
křičí na tebe z tlampače pornohvězda
a plakát tě zve mezi nás
když skončíš bez fotra
neznám žádného básníka
většina z nich už nesouloží
jsou z nich mramoroví poserové
13 názorů
Zajíc Březňák
25. 11. 2020Safiáne, netvrdím, že báseň má něco společného s Máchou.
A na tvou otázku neznám odpověď.
Radovan Jiří Voříšek
25. 11. 2020ok
Zajíci, špatně jsi mě pochopil. Já se ptal, kolik takových portrétů by unesla sbírka.
Báseň je to pěkná, ale s Máchou mnoho společného nemá.
Zajíc Březňák
25. 11. 2020Děkuji všem za čtení a komentáře.
Radovane, já se zase chytl tvého profilu, který jsem už v minulosti četl. Poezie, jak ji chápu já, koření právě v té máchovské rozervanosti, čili v něčem, co lze pojmenovat zase jenom básní. Je to jakási bytostná nespokojenost. Žízeň, kterou nelze uhasit, atd. Viz praotec prokletých básníků Villon a mnozí další. S tím je spojen pojem romantismu, který nemá příliš mnoho společného s "romantikou," jak ji dnes chápe většinová společnost. Obrázek Che Guevary je tu použit spíše jako všem srozumitelný symbol vzdoru, ačkoliv sám autor fotografie po letech prohlásil, že jeho snímek zobrazuje Che jako odhodlaného a stoického člověka.
Safiáne, básní jsem napsal už hodně a snad i pár dobrých, takže na sbírku by to asi vydalo.
Evženie Brambůrková
24. 11. 2020Velmi zvláštní, ale s obsahem souhlasím.
Ale měl jsem se věnovat básni. V komentáři jsem se chytl čehosi, co asociovalo mého syna.
Líbí se mi přímočarost básně. Kupodivu Che G. znám a něco obdivu zaslouží, šel za tím, čemu bezmezně věřil (co to bylo, nehodnotím). Na krev. Málo je takových lidí.
Cesta srabů vede přes metály, mě zaujalo hodně. Pro mě to znamená dělat něco, co je viditelné, co zrovna ta která nomenklatura hodnotí. Dost dobré.
Radovan Jiří Voříšek
24. 11. 2020Moje profese nemá s komentářem moc co dělat.
Odsuzovat? To se mi snad nikdy nestalo a nehodlám s tím začínat (pokud nejde o antisociální chování). S neukotveností a frustrací jsem naposled pracoval cca před třemi hodinami, kupodivu bez odsouzení. Ale když se toto ukázalo, pojmenoval jsem to, a trefil se.
Co v dílech kritizuji, píšu proč. S argumenty, které k tomu mám (neříkám, že mají obecnou platnost, nebo se nemůžu mýlit).
Máchův život moc neznám. Ale kdyby byl neukotvený, frustrovaný a žil by, nabídl bych mu pomoc. Nebo u kolegů, pokud bych ho sám sral, což by nebylo nic zvláštního :-).
Jo a děkuju za velkého psychoterapeuta.
Zajíc Březňák
24. 11. 2020Radovane, všichni tu vědí, že jsi veliký psychoterapeut. Pravá poezie vzniká právě z toho, co ty tak odsuzuješ (neukotvenost, frustrace...). Vezmi si třeba jen Máchu... Byl podle tebe vyrovnaný? Takoví hrdinové mě zajímají. Takoví co sem tam i utečou z boje.
já znám hrdinu / svýho syna co za pár šupek / umývá a krmí ležáky / má je rád / dostal koronu ale už je v práci / dělá za dva, půl perzonálu je s kovidem doma / trochu mu ještě hapruje srdce, ale lepší se / metál nemá