Ticho po pěšině

obnovit ne....ale to nevadí...kdo chce si přečte

Dekuji, blacksabath, - ano, přečíst se dá,  ale obnovit?

dobré dílko.....jo a i smazaná kritika se dá číst.....*/*****

Děkuji R. L.

Elíno m., tvou kritiku jsem smazala omylem, ani jsem si toho do teď nevšimla. Nevím,  jestli to jde dát nejak zpatky a mrzi me to. 

A jistě  si s sebou nosím své úzkosti.  Ale o nějakém  "něm " jsi zacala ty :) 

Můj bič může připomínat treba mrtvého koně.  

A nebo jsi nakonec flagelantka? 

Když si myslím "svůj klam", tak proč jsi smazala mou kritiku? Každý, kdo píše o tom, jak si pro jistotu koupí bič, žije ve strachu. Vnitřně vyrovnaného člověka by taková báseň ani nenapadla. Ale my básníci většinou nejsme vyrovnaní lidé. Jsme neurotici, narcisté a šílenci. Mnozí taky píšeme proto, abychom do slov nějak zachytili svou neurčitou úzkost a to je i případ téhle básničky. 

....vidí bič a myslí si svůj klam :) 

Já na sebe prásknu, že se mi to líbilo. :-)

A kterého tam vidíš ty, elíno m.?

Ne, nezničíš ho. Takoví jako on jsou nezničitelní. Ale mohla bys z toho mít třeba i radost.

...To jednou jeden zenový novic viděl na klášterním dvoře dvě straky, jak se zuřivě perou o kost a zeptal se starého mnicha : proč se to děje, mistře ? A mistr mu odpověděl : pro tebe!  

Děkuji,  Goro.

Ta je řízná... ten bič a tak vůbec...