APOKALYPSA

Probuzen, jen uboze.

Zrozen, z němých odevzdání.

Král umřel, ať zdechne další.

Vnímám tu bolest, už otupělou.

Jsi tu se mnou, prostě jen někdo.

Deska obehraná, vzpomínka poblitá.

Umřu dnes nebo zítra zas, zápasím.

Nemám dost sil, utnu tu hlavu děsivou.

Hraji hru, hledám vzduch, přiznám poplach.

Krutá stopa zprofanovaný, důvod ke zničený.

Zde jsem jako co téměř něco, vyloučeně smrdutého.

Hovno exkrement hnusný podlitý krví, zničený nuzný.

Něco se stalo asi jsem miloval, kde jsou postupy krvácení srdce.

Zničení té myšlenky, uříznutý na cirkulárce, do země položen.

Prach v očích nevidím nic, neslyším sám sebe hnít v krabici vznosné.

Nosím krachy mé osobnosti, utíkám krajinou různých fantastických bytostí.

Už nejde mně spravit, restartovat jen dožít jako světa potíž, upocená tvář.

Zrada už mně napadla, přepadla mačetou rozsekala, je mně lehčí nosit zazdít.

Donesu kruhy mé mírné vzpruhy, někdo mě stále kurví, zatáčka předposlední.

Lehni si a už se nehni, nepři se mlč zalepím ti hubu, nepustím hudbu, usínám.

Rozjebu tě chceš to jako já, vezmi si drogu, více ucítíš proč se tlemíš s čurákem v hubě.

Uhnětu něco co možná jsem i já, nebo mně někdo podoben, zřítím se do sopky mluvící.

Poslední slova písmena rozjařená, už téměř uvařená, stěna z mých posedlostí obsedantních.

Protest napsán krví a výkaly smrdí člověčenstvím, je tam psaná pravda, zaníceně vyzvracená.

Kolik cest toliko dějství, scéna plná lidí vyjevených oni neví, jen se rozutekli zním už nic neslyším.

Cti nebo tisíce v ruce kolik ty vlastně stojíš, každý lze se koupit, jen ta cifra je u každého jinačí.

Mračím se má podoba ve výlohách jsem to opravdu já, nebo jen noční můra denní a tak zasraně zlá.

¨