OLOUPENÝ

Slzy z očích, už

vypnutých. Strach

ze smrti, či smrt

ze strachu. Konec 

poplachů. To co se

má dít, to se taky 

stane. Uložím si

to ve spánku, až

budu trudně chcípat.

 

Bolest ukotvená, uvnitř

je slepá. Dokud nevyjde 

ven, neskropí tvoji tvář.

Byla tu tma, co je horší nežli 

tma, asi temnost tak ta se stala.

Utíkám tou notifikací, možná

poslední. Zdá se to jako velmi

špatný vtip, slit do nehoráznosti.

 

Zdánlivý klid před bouří, vzpouzím

se zdechlina nasátá žlučí, skučí.

Pocity nasáklé, krvavostí světa.

Úzkost stahuje, svou smyčku ukrutně.

Deprese vysázená na stůl, jako trumfy

zoufalé. Náhlé procitnutí, troufalé se

ocitnutí v situaci zduřelé opuchnuté.

 

Opravna možná opraví, ta továrna

nectí lidskou individualitu. Jsi jen 

jedno kolečko v soukolí, dáš se nahradit.

Cítím se obklíčený, nasazená jednotka

lidská. Ležím, operace možná poslední.

 

Zákrok se zdařil, bohužel pacient to

nepřežil. Vše šlo skvěle, jen to tělo bylo

obskurní. Zdravím možnou budoucnost,

nebo noci a slzy, které tebou vycházejí. 

Rozhodně zcela sám, na vše a hlavně na to 

nejdůležitější. Svíčka ještě svítí, zatím

prosím nezhasínat. Mor ho nebo až za

třicet let, ten tvrdý oříšek ten tam určitě nepatří.

Biopsie napoví, odsoudí tě dodá naději.

Bortící se budova, uteč nebo počkej na konec.   

  

---