V myšlenkách

Vídali jsme se v písmenkách,

mysleli na sebe a vymýšleli plán.

Myslela jsem,že skutečnosti se seskupily tak,

aby nám umožnily se potkat.

Ale teď, zabolí mě u srdce, kdykoliv na tebe pomyslím,

už ti nevidím do očí, už je na obloze nevidím,

příliš mnoho šedých mraků, svět ztratil modrou,

byla jsem až ta druhá, cítím se nedoceněnou.

Cesty ke snům již nejsou osvětlené,

cesty ke štěstí ztrácí se ve tmě,

už nevidím jak se točí, kam vedou,

jediné,co ve mně křičí: ,,Co dělám tu sama?! Líp se jde ve dvou.

Už neslyším žádná přání, 

myslím na tebe,tíží mě zklamání.

Tvá slova byla falešná,

moje duše poklesla.

Už tě nechci vidět,odcházím,

rozložím plachty a jdu lovit hvězdy.

Nevím, co mě čeká, prostor je obrovský.

Dělám si čas na návštěvu hvězd,

kde vidím, že životem vede mnoho cest

a já si přeju zachytit tu správnou,

minuty,hodiny,dny kolem mě plynou.

Už jen žádné plány,

protože mohly by mě ranit.

Navštěvuji vesmír stále,

hvězdy lovím dále.