Když zima přetéká

Před domem

polehává první nevinný sníh

Jednu ruku pod hlavou

druhou se dotýká

blednoucího úročníku pouliční lampy

Víčka má přivřená

mávnutím

stěhovavých ptáků

Každý zvuk

ukrytý v hlubinách schodiště

zanechává řetízek stop

zavěšený na krku

přítomnosti

Jenom on ví kam vedou

* * *

Filipojakubská noc

Ocelově modrá hladina

leští úlomky stříbra

zatímco hlava měsíce

zírá tak úplňkově

Plameny nahých těl

chladí temná voda

jako by nebylo marné

nosit sovy do Athén

koním v prudkém běhu

nasazovat ostruhy

Chvíli před splynutím

sušíš moje tělo

mým vlastním svetrem

a dychtivě šeptáš:

"Celý jsi cítit rybinou"