kometa

Pro mne krásná. Nedalo mi to a vrátil jsem se, protože ta část básně počínající ...stála na obloze (mimochodem velmi citlivě ohraničena úvodem a závěrem, aby nepřišla jako náraz a současně vynikla) mi evokovala cokoliv, co se v dětské fantazii, a vlastně fantazii vůbec, je schopno urodit. A právě ten důraz na radost, řekl bych, že blahodárnost fantazie, mne upoutal. Ta pocta účinkům vyjádřeným ve verších o soukromé patologii a emočních defektech je už jen důraz, možná i navíc,. Je v ní skrytý sentiment, byť cíleně korigovaný adjektivy jako patologie či defekty. Musím však připustit, že mi ani trochu nevadí, naopak. Dnes mne napadlo, že by to mohla být i kometa, ale nemyslím, že to je zrovna podstatné.

Ahoj, jsem tu nově a nějak se neorientuju ve způsobu komunikace. Nedokážu ti na tvé postřehy k mé básni odpovědět jinak než tak, že kliknu na nějakou tvoji báseň - je to pochopitelně inspirativní a obohacující cesta, ale asi se to dělá nějak jinak, ne? Jsem trochu natvrdlá...

Každopádně díky a ano, ano: vychrlený nad nečekanou zprávou a trochu sentimentální, k tomu mám občas sklony.

A teď ke tvé kometě: dobře nesentimentální (ve smyslu "neuslintaná") vzpomínka, řekla bych. Ráda se kouknu na něco tvýho dalšího.

Představují si, že to byla hvězda nebo kometa, která prolítla :-)

Pěkné. Když je člověk dítě, tak prostě jenom je a pořád se v sobě nehrabe.. 

Další kus šutru.. Nasedat!