MONET

Užasle, padám 

do příkrovu  létavic.

Světlušky osvětlují

záznam, početí slova.

Mokvám bolest ničí,

zničí, tebe, mně, zebe.

Už nespím ani nesním.

Prostě tu jsem, rozevlátý.

Křik se stal, jen tak plál.

Duha z rána, je tak úžasná.

Vnímám svůj stín, uhnu nevidím.

Kraj na konci svých dnů.

Smůla pečlivě, zabalena.

Vnímám smrt, jako něco

hmotného. Dojdu na konec

poslechnu si lichý začátek.

Usnul jsem, díru ve mně

udělali. Probuzen ochuzen

o pár desítek minut. Už zase

sním, splín umořen, právě složen.

Slunce září do mé hlavy, je tam zde

jest vložen. Uříznu hlavu naplním

světlem, nápad prolezlý pitomostí.

Jsem vládce, manuálních možností.

Nejsem nemám ovladač, na mé myšlenky.

Spím sním cosi, filmy už tajně promítnuté.

Najednou nastal den, tma opustila tělo mé.

Klame tělem neoklame, zdroj útoků proroků.

Opuštěný doručený dnes i včera, výtok šera.