Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePár slov o víře
Autor
zeleda
PÁR SLOV O VÍŘE
Nejsem věřící, jak by se snad z následujících řádků zdálo. Jen mne po většinu života zajímá biblická historie. A proto víru a věřící velmi respektuji, pokud nemá jejich víra fundamentální, xenofobní podobu. Víra je ovšem pojem, který má obecnější náplň než jen víru v Boha. Věřit může člověk v cokoli. Třeba, že zítra už přestane pršet a ukáže se slunce. Člověk může věřit i ve zdravý lidský rozum. Tady sice často naráží, ale proč tomu nevěřit. Fanatický fundamentalizmus ale není žádná víra. To je nenávist.
Když jsem se ženou kdysi s obdivem a pokorou v duši procházel renesanční Florencií, nemohli jsme vynechat františkánský kostel Santa Croce, postavený na přelomu 13. a 14. století. Kromě četných náhrobků - Galilea, Michelangela, Niccoly Machiavelliho, Danteho, Rossiniho a celé řady dalších, mne zaujala zasklená vitrína, ve které bylo vystaveno autentické roucho svatého Františka z Assisi. Ten byl i u založení tohoto kostela.
František se narodil před koncem dvanáctého století v rodině bohatého obchodníka. Jeho mládí bylo stejné jako u ostatních jeho bohatých vrstevníků. Bezstarostný život a radovánky. Zlom v jeho životě nastal až po válečném tažení proti Perugii, ve kterém byl zajat. Ve vězení mu Bůh údajně sdělil, že jeho posláním bude chudoba a služba Kristu. Zklamán bohatstvím církve a chudobou lidí, chodil po kraji, rozdával svůj majetek a pomáhal malomocným. Jeho zdravotní stav se však neustále zhoršoval, až v roce 1226 zemřel. Po dlouhá staletí byl vzorem důsledného následování Krista v chudobě a lásce k bližnímu. Jeho vizí byl návrat ke Kristově prvotní církvi. Dobře si uvědomoval, že prvotní křesťanské obce, vznikající v podmínkách pozdního římského impéria, měly málo co společného s tehdejším chováním a učením katolické církve. Měl smůlu, že nepochopil trochu zvláštní dialektiku historického vývoje. Tak mě napadá, jak by asi dopadl svatý František v dnešní době. Ta naše „chudobná“ církev svatá by jej nejspíše vyobcovala ze svých řad jako heretika.
Ve chvíli, kdy s náležitou mírou nostalgicky krásných vzpomínek jsem psal tyto řádky, vybavil jsem si zároveň krátké, ale moc pěkné přebásnění Modlitby svatého Františka Janem Skácelem, které jsem před nedávnem objevil na webu:
moudrost Františka z Assisi
přebásnil Jan Skácel
Modlitba stará - stará!
A dej mi sílu unésti
všechno, co změnit nemám sil.
Odvahu, abych to nač stačím,
na tomto světě pozměnil.
A také moudrost abych znal
a od sebe to rozeznal.
Básník, glosátor i novinář Skácel má už dlouhá léta můj bezmezný obdiv. A nejen kvůli této Modlitbě, kterou jsem dříve neznal. Nechme však Františka z Assisi spát. On byl na rozdíl od mnoha blahoslavených, kteří se každoročně rodí v tajemných prostorách vatikánské kurie, skutečně svatý a zaslouží si hlubokou úctu i nás, nevěřících.
A na závěr Modlitba sv. Františka:
Modlitba sv. Františka z Assisi
Pane, učiň mě nositelem svého pokoje,
abych mohl vnést lásku tam, kde je nenávist,
smíření tam, kde je blud,
jistotu tam, kde je malomyslnost,
světlo tam, kde panuje stín,
radost, kde je smutek.
Pane, učiň, abych toužil více potěšovat,
než být potěšován,
více chápat, než být chápán,
více milovat, než být milován,
neboť když na sebe zapomínáme,
nalezneme se,
když odpouštíme, je nám odpuštěno,
a když umíráme, procitáme
do života věčného.
11 názorů
Děkuji za hezké zamyšlení. Jak se již psalo výše, sv. František i současný papež jsou obdivuhodní pánové a oba jsou hodni úcty i od nevěřícího. Pamatuji si, že když jsme se v češtině učili o příbězích svatých, spousta lidí brblala, cože to má společného s literaturou, přece nejsme v náboženství (a já jsem mezi nimi možná byla taky) - ale připomenout si takto krásné hodnoty se hodí každému.
Honzo, já nemám rád misionáře, kteří se snaží druhému vtloukat svou víru či nevíru do hlavy; i tady. U tebe to je jiné, předkládáš svůj názor, kterým ale můžeš druhého kupodivu k víře přivést a to má svou hodnotu.
Honzo, děkuji za velmi zajímavý fejeton a připomenutí svatého Františka z Assisi i za obě modlitby. Přesně jak píšeš, fanatický fundamentalizmus není žádná víra, ale nenávist.
Pokud jde o vkládání obrázků nebo fotek k dílům, na Písmák jdou vložit pouze zkopírováním z jiných serverů, kam je lze přenést přímo z vlastního alba (u mě minimax.cz) anebo z těch, kde byly uveřejněny jeho majitelem či redakcí (například seniortip.cz).
Svatý Františku, bratře můj milý
máš ovečku na klíně
dnes světí ovce a čuníky
kdo posvětí skutečný svině?
(Sváťa Karásek: Ve Vídni žehnaj volům)
Svatý František by měl můj obdiv, i kdyby nebyl svatej... Díky za tvůj text i za Skácela!!! a.
Znám hodně křestanů, kteří mají oba Františky rádi. Patřím k nim také.
I mě tvůj fejeton, Honzo, oslovil. Kdybych k němu měl já, rovněž bezvěrec, něco říct, tak totéž, co napsala v komentáři elina. Od samého začátku sleduju papeže Františka se zvláštním uspokojením, jak si poprávu znepřátelil staré zapšklé katolické fundamentalisty, včetně těch nejvyšších. Přeju si, aby jim co nejdéle vydržel odolávat a věřím (ejhle, taky víra!), že nějaká stopa po něm v konání věřících přece zůstane, což světu jen prospěje.
Elí, díky za návštěvu. Díky tomu jsem se podíval na tvůj profil a objevil jsem básníka. Dnes už je pozdě, napíši později, ale to, co jsem jen rychle projel, mně nadchlo.
Zeledo,
za tvůj fejeton moc děkuji.
Zdálo by se, že ideály Svatého Františka dnes už musí být anachronické a pro mnohé lidi směšné. Ale zdání klame. Obrátil se k nim současný papež, když přijal jeho jméno. Příklonem k těmto ideálům tak získal spoustu nepřátel v řadách fudamentalistů, o kterých píšeš, fundamentalistů uvnitř církve i mezi laiky. Stejně tak jako si "získal" mnoho nepřátel, našel ale i mnoho spřízněných duší a já, ač nejsem členkou žádné církve, mu držím palce ve snaze řešit problémy, které se celá desetiletí neřešily a nazývat věci pravými jmény. Tip.